Události posledních dnů ukazují, že válka na Ukrajině se stále více přesouvá za hranice klasického bojiště. Ukrajinský útok na lodě převážející náklad spojený s Íránem, následné výhrůžky Teheránu odvetou, plánované zapojení ukrajinských výrobců dronů do amerických programů a čínské sankce proti evropským obranným firmám nejsou izolované události. Každá z nich ukazuje jinou část stejného procesu – boj o technologickou převahu, výrobní kapacity a kontrolu nad strategickými dodavatelskými řetězci.

Ukrajinský zásah proti lodím s íránským nákladem je významný především proto, že ukazuje ochotu Kyjeva zasahovat nejen samotné ruské jednotky, ale i širší síť, která umožňuje Moskvě pokračovat ve válce. Pokud se potvrdí, že přepravovaný materiál měl vojenský charakter nebo byl určen pro podporu ruského válečného úsilí, jde z ukrajinského pohledu o logický krok.

Moderní válka se totiž nerozhoduje pouze na frontové linii. Rozhoduje se také v přístavech, skladech a přepravních trasách. Armáda může mít vojáky i techniku, ale bez stabilního přísunu munice, náhradních dílů a nových systémů není schopná vést dlouhodobý konflikt.

Právě proto je Írán v této situaci důležitý. Teherán už není pouze politickým partnerem Moskvy, ale stal se významným článkem ruského vojenského systému. Dodávky bezpilotních prostředků, zkušenosti s levnými údernými systémy a spolupráce v oblasti obranných technologií umožnily Rusku rozšířit možnosti vedení války.

Reakce Íránu proto není překvapivá. Teherán musí ukázat, že útoky proti jeho zájmům nezůstanou bez odpovědi. Přímá vojenská konfrontace s Ukrajinou ale není pravděpodobným scénářem. Pro Írán by znamenala otevření dalšího prostoru konfliktu v době, kdy řeší vlastní bezpečnostní problémy v regionu. Pravděpodobnější jsou nepřímé kroky – posílení spolupráce s Ruskem, další dodávky technologií nebo využití kybernetických a zpravodajských nástrojů.

Současně se ale odehrává druhý proces, který může mít dlouhodobě ještě větší význam. Ukrajina se z příjemce západní vojenské pomoci postupně mění v zemi, která nabízí vlastní zkušenosti a technologie.

Nejvýraznějším příkladem jsou drony. Válka na Ukrajině se stala největším praktickým testem bezpilotních systémů v historii. Ukrajinské firmy vyvíjejí a upravují technologie přímo podle zkušeností z bojového prostředí. To vytváří know-how, které je pro armády po celém světě mimořádně cenné.

Právě proto je důležité zapojení ukrajinských výrobců dronů do amerických programů. Spojené státy tím nezískávají pouze nové dodavatele, ale především přístup ke zkušenostem z konfliktu, který ukazuje podobu budoucího válčení. Ukrajina se tak postupně posouvá z role země, která potřebuje pomoc, do role technologického partnera.

Tento vývoj má přímý dopad i na širší soupeření mezi Západem a státy podporujícími Rusko. Moskva se snaží využívat spolupráce s Íránem a dalšími partnery k udržení své vojenské kapacity. Západ naopak hledá způsoby, jak využít ukrajinské zkušenosti k modernizaci vlastních ozbrojených sil.

Do stejného obrazu zapadají i čínské sankce proti evropským firmám, mezi které se dostala také Tatra Trucks. Samotná společnost uvedla, že opatření na její fungování nemá praktický dopad, protože není závislá na čínských komponentech ani technologiích, kterých se omezení týká. Z pohledu firmy tedy nejde o zásadní ekonomický problém.

Význam tohoto kroku je ale především politický. Čína tím ukazuje, že evropský obranný průmysl začíná vnímat jako součást širšího geopolitického střetu. Nejde pouze o jednu konkrétní společnost. Jde o signál, že firmy vyrábějící vojenskou techniku, logistická vozidla nebo technologie využitelné v obraně se stávají součástí strategické soutěže mezi státy.

Tím se mění i samotné pojetí bezpečnosti. Dříve byly obranné schopnosti spojovány především s armádami a zbraňovými systémy. Dnes se do centra dostávají také továrny, vývojová centra, dodavatelé elektroniky, výrobci dronů a schopnost rychle reagovat na zkušenosti z bojiště.

Právě zde se jednotlivé události propojují. Ukrajina se snaží narušovat ruské zásobovací kanály včetně těch, které vedou přes partnerské země. Írán se stává aktivnější součástí ruského válečného systému. Spojené státy se snaží využít ukrajinské zkušenosti pro vlastní obranný rozvoj. Čína využívá ekonomické nástroje k vysílání politických signálů směrem k Evropě.

Nejde tedy o spojení dvou válek do jednoho konfliktu. Přesnější je říci, že vzniká propojený bezpečnostní prostor, kde se jednotlivé krize vzájemně ovlivňují.

Budoucnost nebude rozhodovat pouze počet tanků nebo raket. Stále důležitější bude schopnost vyrábět ve velkém, rychle inovovat a propojit vojenské zkušenosti s technologickým vývojem. Ukrajina, Rusko, Írán, Čína i západní státy dnes testují různé modely budoucího způsobu vedení konfliktů.

A právě proto mají události kolem íránského nákladu, ukrajinských dronů a čínských sankcí větší význam, než se může na první pohled zdát. Nejsou to samostatné zprávy. Jsou to jednotlivé projevy jednoho širšího posunu, ve kterém se bezpečnost, technologie a ekonomika stávají jedním propojeným bojištěm.

PhDr. Lukáš Šeršeň
Bezpečnostní poradce prezidenta ČAKO