Už na první pohled bylo zřejmé, že nepůjde o další běžný summit. Ve skutečnosti jednání hlav států a vlád v Ankaře naznačilo, že NATO vstupuje do nové etapy. Už nejde jen o společnou obranu proti Rusku nebo pokračující podporu Ukrajiny. Aliance se začíná měnit také ekonomicky a průmyslově – a jedním z nejzajímavějších momentů bylo oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa o možné licenci na výrobu střel pro systémy Patriot na Ukrajině.

Trump po jednání uvedl, že Spojené státy jsou připraveny poskytnout Ukrajině licenci na výrobu střel Patriot. Současně připustil, že finální dohoda bude ještě záviset na jednání s americkými výrobci. Samotné prohlášení však okamžitě vyvolalo pozornost bezpečnostních analytiků. Nejde totiž jen o další vojenskou pomoc Kyjevu, ale o krok, který může změnit fungování evropské obrany na dlouhá léta.

Na první pohled by se nabízelo, aby podobnou licenci získala některá z velkých evropských zemí nebo společný evropský obranný program. Trump ale zvolil jinou cestu. Z pohledu strategického řízení jde o velmi zajímavý tah. Ukrajina dnes disponuje jedním z nejrychleji se rozvíjejících obranných průmyslů na světě. Válečné podmínky ji přinutily zrychlit vývoj, výrobu i zavádění nových technologií způsobem, kterému evropské státy zatím jen obtížně konkurují.

Jakmile by se na Ukrajině začaly vyrábět střely Patriot, šlo by o jeden z nejcennějších vojenských objektů v zemi. Rusko by se jej pravděpodobně pokusilo zničit raketami, drony nebo sabotáží. Výroba by proto musela být rozptýlená, částečně podzemní nebo silně chráněná protivzdušnou obranou. A současně by výrobní závody byly atraktivním cílem také pro kybernetické útoky, průmyslovou špionáž i infiltrace agentů. Ochrana know-how by byla mimořádně náročná.

Pokud by se výroba střel Patriot skutečně rozběhla právě na Ukrajině, nevznikla by jen další továrna. Moskva by pravděpodobně označila výrobu Patriotů na Ukrajině za další důkaz přímého zapojení USA do války. Z vojenského hlediska by to sice mnoho nezměnilo – Západ už Ukrajině dodává Patrioty i další zbraně – ale v informační válce by Kreml tento krok pravděpodobně využil k posílení své propagandy.

Ale mohlo by vzniknout nové evropské centrum protivzdušné obrany. Ukrajina by po skončení války nebyla pouze příjemcem pomoci, ale mohla by se stát významným dodavatelem moderních obranných technologií pro evropské spojence. Spojené státy by si zároveň ponechaly kontrolu nad technologií i licencemi, zatímco Evropa by získala další výrobní kapacity bez nutnosti budovat celý systém od začátku (pokud by se v budoucnu změnila americká administrativa nebo politická situace v Evropě, může dojít samozřejmě ke změně licenčních podmínek nebo omezení výroby. Výrobní kapacity jsou závislé na politických rozhodnutích). Vznik takového výrobního centra by zároveň vytvořil nový strategický závazek Washingtonu vůči Ukrajině. Jakmile by se americká technologie a výroba staly součástí ukrajinského obranného průmyslu, nebyla by bezpečnost těchto kapacit pouze ukrajinskou otázkou, ale také otázkou amerického strategického zájmu. Tento krok zároveň dobře zapadá do širšího obrazu letošního summitu. Hlavním tématem totiž nebyla jen Ukrajina, ale budoucnost celé Aliance. Prezidenti a premiéři všech členských států znovu potvrdili platnost článku 5 Washingtonské smlouvy – tedy závazku, že útok proti jednomu členskému státu je útokem proti všem. Současně ale zazněl i jasný požadavek, aby evropské státy převzaly mnohem větší odpovědnost za vlastní obranu.

Donald Trump dal evropským partnerům najevo, že Spojené státy nehodlají z NATO ustupovat, očekávají však, že Evropa bude více investovat do své bezpečnosti, posílí vlastní armády a výrazně rozšíří výrobu zbraní, munice i protivzdušných systémů. Místo dlouholeté závislosti na amerických kapacitách má vzniknout vyváženější partnerství, ve kterém evropské státy ponesou větší díl odpovědnosti.

Důležitým signálem summitu bylo také to, že NATO se snaží vyslat jednotný vzkaz nejen směrem k Moskvě, ale i dovnitř vlastní organizace. Po období nejistoty kolem budoucí role Spojených států v Alianci bylo klíčové ukázat, že transatlantická vazba zůstává zachována, i když se mění rozdělení odpovědnosti.

Možná nejméně nápadným, ale o to důležitějším výsledkem summitu je právě důraz na obranný průmysl. Moderní válka na Ukrajině ukázala, že o úspěchu nerozhodují jen vojáci na frontě, ale také schopnost vyrábět dostatek munice, raket, dronů a systémů protivzdušné obrany. NATO proto stále více řeší nejen vojenské plánování, ale i výrobní kapacity členských států a jejich schopnost rychle reagovat na krizové situace.

Do této strategie zapadá i případná výroba Patriotů na Ukrajině. Z pohledu Spojených států jde o možnost rozšířit výrobní základnu, aniž by ztratily kontrolu nad klíčovou technologií. Pro Evropu by to znamenalo rychlejší dostupnost střel i servisních kapacit. A pro samotnou Ukrajinu by šlo o obrovský impuls pro poválečnou obnovu a budování moderního obranného průmyslu.

Pokud se tento plán podaří uskutečnit, nebude se na summit v Ankaře vzpomínat jen kvůli politickým prohlášením. Mohl by být vnímán jako okamžik, kdy se NATO začalo měnit z klasické vojenské aliance také v propojený obranně-průmyslový celek. Evropa dostala jasný signál, že musí převzít větší odpovědnost za svou bezpečnost, a Ukrajina může získat zcela novou roli – nikoli jen jako stát, který potřebuje pomoc, ale jako budoucí partner, jenž bude evropskou bezpečnost aktivně spoluvytvářet.

Právě to může být největší odkaz summitu. Nejen společná obrana proti současným hrozbám, ale vznik nové bezpečnostní architektury, ve které budou Spojené státy technologickým lídrem, Evropa ponese větší odpovědnost za vlastní obranu a Ukrajina se stane jedním z klíčových pilířů evropského obranného průmyslu.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Bezpečnostní poradce prezidenta ČAKO

Neformální večeří vyvrcholil první den summitu NATO. Na něm Česko reprezentují jak premiér Andrej Babiš (ANO), který je oficiálním vedoucím delegace, tak prezident Petr Pavel. Oba se během dne potkali například s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. Podívejte se na dosavadní průběh summitu v Ankaře.

První den summitu vyvrcholil neformální večeří. Během recepce v prezidentském komplexu v Ankaře se vyfotili státníci se svými manželi a manželkami, kteří se zúčastnili 36. summitu NATO. V čele stojí turecký prezident Erdogan, vedle něj například americký prezident Donald Trump či francouzský prezident Emmanuel Macron. V první řadě je také italská premiérka Giorgia Meloniová či německý kancléř Friedrich Merz.

Už předtím měli jak premiér Babiš, tak prezident Pavel svůj program. Oba na sociálních sítích sdíleli například fotku ze setkání s šéfem NATO Markem Ruttem. Premiéra Babiše doprovází v Ankaře také manželka Monika, která jej rovněž doprovodila i na neformální večeři. Prezident Pavel vyrazil na recepci sám. Pavel byl na summit doakreditován až poté, co si to vymohl přes Ústavní soud, vláda dala opakovaně najevo, že s jeho účastí nesouhlasí. Delegace se tak v Ankaře míjí, i na večeři vyrazili oba státníci samostatně.

Obě části delegace by měly zasednout za stejnou stranu stolu alespoň ve středu, kdy se koná samotné jednání Severoatlantické rady ve formátu šéfů států a vlád. Premiér Babiš řekl, že pronese svůj pětiminutový projev, ve kterém by se měl dotknout i otázky navyšování obranných výdajů. Z Ankary poté prezident a premiér zpět do ČR odletí stejně, jako přiletěli, tedy dvěma různými letadly.

Turecký prezident Erdogan odpoledne oficiálně už na letišti přivítal amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten po příletu a po bilaterálním jednání ostře kritizoval partnery z NATO kvůli jejich přístupu k Íránu. „Nezacházeli s námi dobře. Ani jsem jejich pomoc nechtěl, protože sami řekli, že tam nebudou. Do NATO jsme investovali biliony dolarů, abychom chránili evropské země a další. Zkoušel jsem je (členské státy), zkoušel jsem, jestli by tam pro nás byli, nebo ne. Protože už dlouho říkám, že my jim pomáháme, ale nejsem si jistý, jestli by tam oni byli pro nás,“ uvedl Trump.

Zdroj Echo24.cz

Na Pražském hradě dnes prezident republiky jmenoval s účinností od 1. července 2026 generálporučíka Miroslava Hlaváče náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky. Na jmenování navázal slavnostní ceremoniál u Národního památníku na Vítkově, kde nový náčelník symbolicky převzal velení od armádního generála Karla Řehky. Ke stejnému datu dochází také k dalším změnám ve velení Armády České republiky. Prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu Armády České republiky se stane generálmajor Petr Čepelka, kterého ve funkci velitele Vzdušných sil AČR vystřídá brigádní generál Petr Tománek.

Ke změně ve velení Armády České republiky dochází v době, kdy česká armáda prochází největší proměnou od svého vzniku. V uplynulých letech byla přijata rozhodnutí, která budou určovat její podobu na další desetiletí. Nadcházející období bude rozhodovat o tom, jak rychle se je podaří proměnit ve skutečné vojenské schopnosti, připravené jednotky a moderní armádu schopnou reagovat na bezpečnostní výzvy současného světa.

Armádní generál Karel Řehka stál v čele Armády České republiky v období, které zásadně změnilo pohled na obranu státu i bezpečnost Evropy. Pod jeho velením byly zahájeny největší modernizační projekty novodobé historie a byly přijaty nové alianční cíle výstavby schopností (Capability Targets). Významně přispěl také k tomu, že se otázka obrany znovu stala součástí veřejné debaty. „Dámy a pánové, loučím se s Armádou České republiky. Před třiceti sedmi lety jsem poprvé oblékl uniformu jako žák vojenského gymnázia. Nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou zastávat nejvyšší funkci v naší armádě. Služba vojáka pro mě byla celoživotním posláním, absolutním závazkem a zároveň obrovským privilegiem. Jsem nesmírně rád, že jsem mohl této zemi sloužit,“ řekl končící armádní generál Karel Řehka během slavnostní ceremonie.

„Pane generále, Karle, dovol mi, abych ti osobně poděkoval za tvoje vedení armády v období, které bylo z hlediska bezpečnosti mimořádně náročné. Dokázal jsi jasně pojmenovávat rizika a výzvy, kterým čelíme, a nastavit směr dalšího rozvoje,“ řekl při slavnostním předání funkce generálporučík Miroslav Hlaváč.

Generálporučík Miroslav Hlaváč přebírá velení v okamžiku, kdy se bude o budoucí síle Armády České republiky rozhodovat především schopností převést strategická rozhodnutí do každodenní reality. Prioritou bude dokončení klíčových modernizačních projektů, rozvoj schopností protivzdušné obrany, výstavba těžké brigády, zavádění nových technologií, modernizace systému velení a řízení i další zvyšování připravenosti armády.

Ve svém prvním vystoupení ve funkci zdůraznil, že rozhodující předností armády nejsou pouze nové zbraňové systémy, ale především lidé. „Technika je nezbytná, ale skutečnou sílu armády vždy tvoří člověk. Bez odhodlaných, motivovaných a dobře připravených lidí nebude armáda nikdy skutečně bojeschopná,“ uvedl generálporučík Miroslav Hlaváč.

Slavnostního předání funkce se zúčastnili prezident republiky, ministr obrany, nejvyšší ústavní činitelé, bývalí náčelníci generálního štábu, představitelé bezpečnostních sborů, zahraniční hosté i další významní představitelé veřejného života.

Předání funkce náčelníka Generálního štábu je přirozenou součástí kontinuity velení ozbrojených sil. Strategické směřování Armády České republiky však zůstává stejné – budovat moderní, připravenou a důvěryhodnou armádu schopnou bránit Českou republiku a společně se spojenci přispívat k bezpečnosti euroatlantického prostoru.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Dne 29. 6. slavíme svátek svatých apoštolských knížat Petra a Pavla, vůdčích postav raného křesťanství.

Sv. Petr – skála církve,
sv. Pavel – učitel církve.

Ctěme křesťanské kořeny a hodnotový odkaz našeho civilizačního okruhu.

Níže podepsaný se osobně zúčastnil slavnostní bohoslužby konané v bazilice sv. Patra a Pavla na Vyšehradě v rámci Královské kolegiátní kapituly Vyšehrad.

Tento chrám i kapitula byly založeny prvním českým králem Vratislavem II. v letech 1070 – 1080 a celý vyšehradský komplex je národní kulturní památkou.

Doc. Pavel Bílek
prezident a generál ČAKO

Ukrajinský Cherson už dlouhé měsíce žije pod neustálou hrozbou dronových útoků. To, co bylo ještě před několika lety považováno za technologii budoucnosti, se zde stalo každodenní realitou. Právě zkušenosti obyvatel i obránců města dnes mohou být cennou inspirací pro evropské státy, které se stále více připravují na nové bezpečnostní hrozby.

První a možná nejdůležitější doporučení zní: nespoléhat jen na klasickou protivzdušnou obranu. Malé drony často létají nízko a dokážou uniknout běžným radarům. Účinná obrana proto musí kombinovat moderní senzory, elektronické rušení i rychlou reakci bezpečnostních složek.

Stejně důležitá je ochrana kritické infrastruktury. Elektrárny, nemocnice, mosty nebo rozvodny patří mezi nejčastější cíle útoků. Podle ukrajinských zkušeností je lepší investovat do prevence a zabezpečení než později řešit rozsáhlé škody.

Další lekcí je příprava samotných obyvatel. Cherson ukazuje, že drony mohou ohrožovat nejen vojenské cíle, ale i běžný život ve městech. Funkční varovné systémy, krizové plány a dobře připravené záchranné složky mohou výrazně snížit počet obětí.

Ukrajinci zároveň doporučují evropským armádám co nejvíce využívat zkušenosti z reálného bojiště. Válka přinesla poznatky, které žádné cvičení nedokáže plně nahradit, a právě jejich sdílení může Evropě ušetřit drahocenný čas.

Posledním doporučením je rychle investovat do vývoje vlastních dronů i systémů proti nim. Moderní konflikty totiž ukazují, že technologická převaha se dnes měří nejen počtem tanků nebo letadel, ale především schopností rychle reagovat na stále chytřejší bezpilotní prostředky.

Zkušenosti z Chersonu jsou tvrdě vykoupené dlouhými měsíci války. Právě proto jim dnes evropské státy věnují stále větší pozornost. To, co se Ukrajinci naučili za cenu vlastních životů, může jednou pomoci ochránit i obyvatele dalších evropských měst.

PhDr. Lukáš Šeršeň

Poradce prezidenta ČAKO

Praha schválila návrat pomníku maršála Josefa Václava Radeckého na Malostranské náměstí. Po více než sto letech se uzavírá spor o jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin.

Existují okamžiky, kdy se nevrací jen pomník. Vrací se také historická paměť, zdravý rozum a schopnost společnosti podívat se na vlastní dějiny bez ideologických předsudků. Rozhodnutí Zastupitelstva hlavního města Prahy navrátit pomník maršála Josefa Václava Radeckého z Radče na Malostranské náměstí je právě takovým okamžikem.

Po více než sto letech od odstranění monumentu v revoluční atmosféře roku 1919 se Praha rozhodla napravit jednu z největších kulturních a historických křivd, které byly na české historii spáchány. Pomník nevznikl jako oslava cizí moci. Byl postaven Pražany jednomu z nejslavnějších rodáků českých zemí, vojevůdci, který se stal symbolem vojenské cti, osobní statečnosti a služby státu.

Rozhodnutí zastupitelstva je výsledkem dlouhé práce mnoha jednotlivců, historiků, publicistů, spolků i politiků. V posledních patnácti letech se otázka návratu pomníku stala jedním z nejviditelnějších symbolů zápasu o spravedlivější pohled na české dějiny. Vznikaly odborné studie, veřejné petice, přednášky, vzpomínkové akce i novinové články. Především však postupně mizel strach z historické pravdy.

Velkou zásluhu na úspěchu návrhu měli jeho předkladatelé a podporovatelé v pražském zastupitelstvu, zejména zastupitelka Mariana Čapková a zastupitelé Jiří Pospíšil, Jan Wolf a Tomáš Slabihoudek, kteří během jednání přesvědčivě obhajovali význam návratu pomníku pro historickou paměť hlavního města.

Příznačné je, že zastupitelstvo schválilo návrat pomníku mimořádně přesvědčivou většinou. Pro návrh hlasovalo 41 zastupitelů, proti byli pouze čtyři a pět se zdrželo. Takto jednoznačný výsledek ukazuje, že spor již dávno není střetem mezi příznivci a odpůrci monarchie. Stal se otázkou respektu k vlastní historii. Výsledek tak ukázal, že podpora návratu maršála Radeckého překročila tradiční politické hranice a spojila zastupitele různých názorových proudů.

Maršál Josef Václav Radecký z Radče patří mezi nejvýznamnější osobnosti českých dějin 19. století. Narodil se v české šlechtické rodině a během dlouhé vojenské kariéry se stal jedním z nejúspěšnějších vojevůdců své doby. Jeho vítězství u Custozzy a Novary mu zajistila evropskou proslulost a respekt protivníků. Přesto byl po vzniku republiky odsunut na okraj veřejného prostoru především proto, že nezapadal do nově budovaného národního mýtu.

Ve skutečnosti však Radecký představuje něco, co je dnes opět aktuální. Věrnost službě, profesionalitu, odpovědnost a schopnost obětovat osobní zájmy ve prospěch vyššího celku. Hodnoty, které nejsou ani rakouské, ani české. Jsou univerzální.

Odstranění pomníku v roce 1919 nebylo výsledkem odborné historické debaty. Bylo důsledkem revolučních emocí a snahy symbolicky přerušit vazby s habsburskou monarchií. Již tehdy však existovali lidé, kteří proti odstranění protestovali a požadovali jeho zachování. Jejich hlas zůstal nevyslyšen. Pomník byl uložen v Lapidáriu Národního muzea a postupně mizel z povědomí veřejnosti.

Dnešní rozhodnutí proto neznamená návrat do minulosti. Nejde o obnovu monarchie ani o nostalgii po Rakousku-Uhersku. Jde o něco podstatnějšího. O schopnost moderní společnosti přijmout vlastní dějiny v jejich úplnosti. Se všemi jejich úspěchy, rozpory i paradoxy.

Praha tímto hlasováním vyslala důležitý signál. Ukázala, že se již nemusí bát osobností, které byly desítky let ideologicky zkreslovány. Ukázala, že historická velikost může být uznána bez ohledu na politické módní trendy. Ukázala, že česká společnost postupně dospívá k vyrovnanějšímu pohledu na svou minulost.

Pro mnohé z těch, kteří za návrat pomníku bojovali celé roky, je dnešní den zadostiučiněním. Je také vyvrcholením úsilí, které navázalo na starší snahy o obnovu pomníku sahající až do roku 1922, bylo znovu oživeno historiky po roce 1992 a v posledních patnácti letech získalo novou dynamiku díky aktivitám občanských iniciativ, historiků a vojenskohistorických spolků. Pro historiky představuje vítězství argumentů nad předsudky. Pro Prahu znamená návrat pomníku obnovení významné historické dominanty Malostranského náměstí a navrácení části jejího kulturního dědictví.

Toto rozhodnutí má však ještě hlubší význam. Nejde jen o znovuinstalování sochy na její původní místo. Jde o navrácení Josefa Václava Radeckého na místo v historické paměti národa, které mu právem náleží.

Po desetiletích ideologických sporů a zjednodušujících soudů se Josef Václav Radecký znovu stává součástí historického panteonu zemí českých. Vedle státníků, vědců, umělců a dalších osobností, které svým dílem překročily hranice své doby, zaujímá opět místo muž, jehož jméno bylo po celé Evropě synonymem vojenského génia, osobní statečnosti a oddané služby. Návrat jeho pomníku tak není jen rehabilitací jednoho monumentu. Je také obnovou historické spravedlnosti.

Autor: Martin Cikán

Předseda vlády Andrej Babiš a ministr zahraničních věcí Petr Macinka v úterý 23.
června 2026 zahájili poradu, na níž se k odborným debatám scházejí ekonomičtí,
zemědělští a vědečtí diplomaté z českých zastupitelských úřadů spolu se zástupci
klíčových agentur podporujících export a investice. Pětidenní pracovní setkání v
Černínském paláci je zaměřeno na posilování a efektivní prosazování českých
ekonomických zájmů v zahraničí.

Šéf české diplomacie Macinka ve svém vystoupení připomněl, že úkolem státu není nahrazovat trh a podnikatelské aktivity, ale vytvářet podmínky, které českým firmám umožní uspět i na nejnáročnějších trzích. „Naším úkolem je otevírat dveře tam, kde by zůstaly zavřené. Pomáhat překonávat překážky, které jednotlivá firma sama překonat nedokáže. Poskytovat informace, kontakty a podporu tam, kde mohou rozhodnout o úspěchu českého podnikání,“ uvedl. Premiér Babiš doplnil, že zahraniční politika vlády musí být aktivní, pragmatická a orientovaná na konkrétní výsledky.

V následných diskusních panelech vystoupí ministři průmyslu a obchodu, financí, obrany, dopravy, zemědělství, zdravotnictví a životního prostředí. Své představy o podpoře aktivit českých firem v zahraničí popíšou také ředitelé agentur CzechTrade a CzechInvest, předsedové nejvýznamnějších podnikatelských svazů, sektorových organizací či asociací, finančních institucí a ekonomové.

Cílem každoroční porady je otevření diskuze o nových možnostech při prosazování českých ekonomických zájmů. Stejně zásadní je průběžné vyhodnocování spolupráce jednotlivých resortů zapojených do podpory vnějších ekonomických vztahů a plány na nadcházející období.

Celý projev ministra Macinky: Macinka: Úspěch českých firem v zahraničí je úspěchem celé země

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí

Příměří USA s Íránem trvá, stvrdilo ho memorandum o porozumění, které ve čtvrtek podepsali prezidenti obou zemí Donald Trump a Masúd Pezeškján. Text, který čelí tvrdé kritice, že se Íránu příliš ustupuje, a jeho důsledky, bude rozebírat v podcastu Zbytečná válka bezpečnostní analytik Milan Mikulecký.

V pátek měla následovat schůzka v Ženevě, kde se už mělo jednat o jednotlivých krocích vedoucích k podepsání dohody o íránském jaderném programu a smlouvě řešící sporné otázky. Írán schůzku zrušil s tím, že nenastal klid v Libanonu, což naznačuje, že šedesát dnů nebude stačit. Objevily se i zprávy, že se Írán bude snažit jednání protahovat.

„Islámábádské memorandum o porozumění nebylo podepsané v Islámábádu. A tak je to se vším v memorandu. Donald Trump je podepsal naprosto nečekaně během večeře na zámku ve Versailles a je nutné připomenout, že na zámku ve Versailles historicky se zatím nepodepsalo nic, co by přispělo ke světovému míru, spíš naopak. A já se obávám, že tady budeme svědky něčeho obdobného,“ řekl Mikulecký.

„Memorandum vnímám jako příměří. Teď je otázka, jak dlouho bude trvat. Rozhodně bych ho nepočítal v letech. Obávám se, že k obnovení nějakého nepřátelství mezi některými z těch stran dojde mnohem dříve než uplyne rok,“ dodal.

Promrhané vojenské vítězství

Text zhodnotil slovy: „Je naprosto neuvěřitelné, jak se daří americkým politikům a Donald Trump je několikátým v řadě, přetavit vojenské vítězství Spojených států v politickou porážku. Možná je to teď ještě předčasné, protože nevíme, co Írán poruší, jestli Donaldu Trumpovi rupnou nervy, nebo začne poslouchat zase někoho jiného a situace se změní. Vracíme se k tomu, že Donald Trump je nepředvídatelný.“

Zmínil, že se výhodná situace nevyužila, neuskutečnila se pozemní operace, neodpovědělo se dostatečně tvrdě na íránské útoky v Hormuzském průlivu, což bylo dáno opatrností amerického velení a zbabělostí některých spojenců v regionu: „Úplně nejvíc špatně na memorandu a na všech výrocích kolem je to, že Spojené státy znejistily svoje spojence v regionu. Ti je již nemohou vnímat jako garanta nějaké své bezpečnosti.“

Pokud však Írán nakonec získá jadernou zbraň, začnou v oblasti závody v jaderném zbrojení. Saúdové je mohou mít velice brzo, protože se říká, že pakistánské jaderné zbraně jsou ve skutečnosti saudské, protože pakistánský jaderný výzkum z velké části financovala právě Saúdská Arábie.“

Ukončit blokádu Hormuzského průlivu i íránských lodí a přístavů potřebovaly obě země, takže v této oblasti je dohoda pochopitelná. Ovšem proplutí bez poplatků, jak to požadoval americký prezident, může po 60 dnech skončit.

Otázkou je, co dalšího přinesla dohoda Spojeným státům. Slib, že Írán nebude usilovat o získání jaderných zbraní, není o nic silnější než fatva zakazující jejich vývoj a použití, kterou vydal zabitý nejvyšší íránský duchovní vůdce Alí Chameneí v roce 2005.

Írán sice slibuje, že inspektoři MAAE budou moci vstupovat do íránských jaderných zařízení, ale to sliboval i v minulosti a opakovaně jim v tom bránil.

Spojené státy navíc uvolnily sankce a umožňují Íránu vyvážet ropu a přijímat za ni platby. Američtí představitelé to hájí tím, že sice na začátku poskytli Íránu nějaké výhody, ale pokud nebude Írán vstřícný, tak výjimky ze sankcí přestanou poskytovat a Teherán nedostane ani slíbené prostředky.

Írán je vyčerpaný

„Prostředky z exportu Írán získá. Na druhou stranu je nutné dodat, že Írán je ve velice špatné ekonomické kondici, je brutálně oslabený. Jeho jaderný program sice není úplně v prachu, ale je vržený o mnoho let zpět. Jeho vojenské síly jsou vyčerpané, jeho vojenské velení i politické vedení je poměrně zdecimované. Pokud režim peníze, které získá, nebude investovat do země, tak se spokojenost toho obyvatelstva s režimem nějak extra nezvýší,“ uvedl Mikulecký.

Sumy budou omezené. „Neumím si představit paralelní vesmír, kde by země Arabského zálivu, které byly cílem iránského útoku, kterým byly způsobené škody, vydávaly svoje vlastní finanční prostředky na obnovu Íránu,“ dodal k plánovanému fondu na revitalizaci Íránu.

Domnívá se, že Izrael, který je roztrpčen aktuálním americkým chováním, je v lepší situaci než před válkou: „Takže ty základní cíle toho americko- izraelského úderu, jsou naplněné. Izrael by měl být Spojeným státům vděčný. Minimálně za to, že odvedl ohromný kus práce ve zbrzdění íránského jaderného i balistického programu. Tam byla americká pomoc zásadní.“

Mikulecký se pak věnoval ukrajinskému útoku na Moskvu, kdy vlastní ruská raketa zasáhne vlastní zásobník ropy: „To byla krásná ukázka ukrajinsko-ruské spolupráce. Když Ukrajinci proletí dronem nad Moskvou, tak si Rusové sami vyhodí do vzduchu svojí protivzdušnou obranou svoji rafinérii.“

Upozornil, že se svět stává nebezpečnějším a Evropa i česká vláda na to musejí reagovat a je opravdu nutné vydávat nejméně dvě procenta HDP na obranu: „Nemám radost ze současné vlády, která dopředu říká, že nebude plnit ani ten minimální závazek dvou procent. Nicméně to její voliči chtěli, tak je fér, že dodržuje svoje sliby. Zatímco ta předchozí vláda se svým voličům skutečně smála do obličeje. Slavnostně si uzákonila, že bude dávat dvě procenta HDP na obranu, aby to pak ani jednou nedodržela.“

Zdroj: Novinky.cz

Ve čtvrtek 11. 6. 2026 se ve spolupráci s Odborovým svazem novinářů a pracovníků médií ČR v reprezentativním jednacím sále paláce SMOSK na Senovážném náměstí v Praze 1 uskutečnilo další Křeslo pro hosta – setkání s osobností české bezpečnostní komunity.

Opět jsme uvítali hned dvě významné osobnosti: plk. Mgr. Jaroslava Hrabálka, vedoucího odboru Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia ČR, a Ing. Ludvíka Šlancara, CSc., Col. h. c., generálního ředitele Vinařství Ludwig a prokonzula-seniora Ordo Equestris Vini Europae.

Křeslo pro hosta vedl a s hosty rozmlouval prezident a generál ČAKO prof. Pavel Bílek. Ten představil plk. Jaroslava Hrabálka jako vynikajícího policejního činitele mladé generace bezpečnostní komunity. Jmenovaný ve své znamenité řeči osvětlil podstatu své profesní formace a současné pozice, a to s využitím modelových příkladů z praxe. Dále prof. Pavel Bílek uvedl Ing. Ludvíka Šlancara jako předního českého technologa a enologa působícího pro bono bezpečnostní komunity. Jmenovaný se ve svém projevu zabýval vlastním životním příběhem a objasnil svoji celou profesní dráhu.

Následná diskuse u obou vystupujících byla konkrétní, věcná a koncentrovaná na současné bezpečnostní trendy a názory pozvaných osobností na ně.

V rámci akce bylo předáno ocenění ČAKO, kterým je Čestné uznání ČAKO, za významný přínos v oblasti vnitřní bezpečnosti. Toto oceněni převzal plk. Jaroslav Hrabálek, a to z rukou prof. Pavla Bílka, prezidenta a generála ČAKO. Ing. Ludvík Šlancar již je držitelem Skleněného artefaktu ČAKO za vynikající zásluhy o rozvoj bezpečnostní komunity a ČAKO.

Slavnostní ráz celé akce byl umocněn živým doprovodem virtuózní trubky v podání Pavla Nováka za přítomnosti cca 40 členů a hostů (mezi nimi brig. gen. Mgr. Petr Matějček) ČAKO.

Po skončení oficiálního programu následovalo neformální diskusní setkání nad připraveným občerstvením.

Partnerem Křesla pro hosta bylo Vinařství Ludwig, s.r.o.

Těšíme se na další vzájemnou odbornou spolupráci s hosty, vřelé díky všem za aktivní účast!

Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dnes je tomu 84 let, co byla jako msta za atentát na tyrana R. Heydricha německými nacisty vyhlazena středočeská obec Lidice. Muži a většina dětí byla povražděna, ženy byly odvlečeny do koncentračního tábora.

Nezapomeneme! Čest jejich památce!

Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Tisíce lidí od sobotního rána proudily na letošní Den pozemních vojsk Bahna u Strašic na Rokycansku. Největší akce pozemních sil v Česku pro veřejnost představila dynamické ukázky vojenské techniky, z novinek například bojové vozidlo pěchoty CV90 a tank Leopard 2A4. Diváci mohli zhlédnout i historické scény. Podle náčelníka Generálního štábu Armády ČR Karla Řehky je zájem i podpora veřejnosti pro armádu velmi důležitá.

Mezi hlavní lákadla letošní přehlídky patřily novinky zaváděné do výzbroje armády – bojové vozidlo pěchoty CV90 nebo tank Leopard 2A4. Na akci, která začala před více než třiceti lety, si lidé mohli zblízka prohlédnout techniku, historické scény, ukázky schopností jednotlivých druhů vojsk, průlety letadel, výsadkáře i spolupráci jednotek Armády ČR. Program propojil dynamické ukázky, statické expozice, představení armádních útvarů a možnost setkat se s vojáky zblízka.

Už dopoledne se na akci představila také historická vojenská technika. K vidění byla například replika francouzského tanku z první světové války, který byl v boji poprvé použit v roce 1917. Tank Saint Chamond, který jezdí maximální rychlostí dvanáct kilometrů za hodinu, účinkoval ve filmu Na západní frontě klid podle slavného románu Ericha Marii Remarqua. Pro filmaře z Německa ho stavěli ve Vojenském muzeu na demarkační linii v Rokycanech.

Návštěvníci mohli vidět také ukázku přepadení objektu výsadkovou četou, odběru vzorků a odsunu raněných. Ještě před samotným přepadením proběhl v rámci ukázky také průzkum objektu, při němž vojáci využívají drony. Součástí bylo také nalezení podezřelých barelů, z nichž jeden vytékal. V ten moment armáda předvedla průzkumné vozidlo, které může být použito právě i k odběru vzorků.

Jízdní vlastnosti ukázalo i zmíněné pásové bojové vozidlo pěchoty CV90, které je jedním ze symbolů modernizace české armády. Česko těchto strojů ze Švédska pořizuje více než 240. Další ukázka se zaměřila na vyproštění kolových vozidel. V rámci té se představil 142. prapor oprav, konkrétně jeho vyprošťovací a odsunová rota. Ta divákům ukázala, jak vypadá odsun nepojízdné kolové techniky.

Tank Leopard 2A4 se předvedl v klidu i v pohybu. Ze zahraničí na Bahna přijelo Polsko s tankem K2 Black Panther, s bojovým vozidlem pěchoty Borsuk, s obrněným transportérem Rosomak-L a s mobilním raketometem Homar-K. Rakousko předvedlo obrněné vozidlo Pandur EVO.

„Armáda vždycky stojí na podpoře veřejnosti. To se nezměnilo, to bylo i dřív, ale dnes má mimořádný význam i v tom, že během posledních čtyř let, kdy já jsem byl náčelník generálního štábu, jsme prošli přelomovým obdobím v tom, že armáda dostala úplně nové zadání. Česká republika, tak jako NATO, reagovala na bezpečnostní situaci přijetím nové bezpečnostní a obranné strategie a z té vyplynulo jasné zadání pro armádu, že se máme připravovat i na konflikt vysoké intenzity velkého rozsahu se státním aktérem, což dřív v zadání nebylo a v tom se vlastně změnilo mnohé,“ podotkl Řehka, podle něhož akce, jako jsou Bahna, pomáhají přilákat i nové zájemce o službu v armádě.

Armáda od ledna nabrala 1400 vojáků, cíl je 2250 i se zálohami

Na Bahna kromě náčelníka generálního štábu dorazili také ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) a Řehkův nástupce Miroslav Hlaváč, kteří sdělili, že armáda za pět měsíců letošního roku nabrala 1400 vojáků. Cíl je 1800 za rok a 450 členů aktivních záloh. Nyní má 25 tisíc profesionálů a 5500 příslušníků záloh. Shodli se na tom, že armáda potřebuje počet vojáků zvyšovat vzhledem k aktuálnímu dění ve světě i do budoucna.

Podle Zůny armáda přijme organizační i rozpočtová opatření, aby vyhověla všem žadatelům o vstup. „Já už jsem od 1. července navýšili početní tabulky velitelství výcviku Vojenské akademie ve Vyškově. Na konci roku opět budou posíleny, tak aby byly zajištěny kapacity výcviku a odborných nástavbových kurzů, které vojáci potřebují, aby splnili kvalifikační požadavky na své funkce,“ podotkl ministr.

Podle Řehky se armádě nyní daří udržet nábory nových vojáků na 1200 až 1300 ročně. „Co se podařilo díky dlouhodobým opatřením, tak je to přibrzdit odchody, tak aby byly přirozené v tempu, jak to běží dlouhodobě každý rok,“ sdělil Řehka. Podle zástupce náčelníka generální štábu Hlaváče, který Řehku v létě ve vedení armády vystřídá, se pozitivní čísla v náboru vojáku začaly projevovat už loni, kdy armáda dosáhla téměř čistého přírůstku zhruba 970 lidí.

Zdroj ČT24

Datum 6.6. je tradiční připomínkou akce vyloděni spojenců v Normandii v roce 1944. Tato námořní operace byla jednou ze zlomových události 2. světové války, kdy její další průběh pak již neodvratně směřoval k porážce nacistického Německa.

Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dne 1. června 2026 zemřel náhle významný český kriminolog a dlouholetý ředitel resortní výzkumné organizace Ministerstva spravedlnosti, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, PhDr. Miroslav Scheinost. Doktor Scheinost působil v IKSP od roku 1990, kdy nastoupil na pozici výzkumného pracovníka. Po odchodu JUDr. et PhDr. Otakara Osmančíka, CSc., z funkce ředitele Institutu, byl od 1. dubna 2000 tehdejším ministrem spravedlnosti JUDr. Otakarem Motejlem pověřen jeho řízením, a následně od 1. května 2002 již dalším ministrem JUDr. Jaroslavem Burešem jmenován novým ředitelem IKSP. Ve funkci ředitele působil neuvěřitelných dvacet let až do března 2020, nicméně i po své rezignaci na funkci zůstal nadále výzkumným pracovníkem Institutu. Zásadním způsobem se zasloužil o významný rozvoj Institutu, kriminologického výzkumu i kriminologie jako samostatné vědní disciplíny v ČR. Byl uznávaný jako přední osobnost české kriminologie a stal se mj. prvním předsedou České kriminologické společnosti, založené v roce 2012. Ve své výzkumné činnosti dlouhodobě pokrýval celou řadu témat, zejména organizovaný zločin, trestnou činnost cizinců či vývojové trendy kriminality. Požíval respektu v celé trestní justici, kde své zkušenosti a empirické poznatky poskytoval pro potřeby Ministerstva spravedlnosti i jednotlivých složek systému trestní justice z resortu spravedlnosti či vnitra. Své znalosti nezištně předával v rámci výuky kriminologie a sociální patologie na vysokých školách, i odborné přípravy a celoživotního vzdělávání justičních profesionálů. Za mimořádné zásluhy o rozvoj oboru kriminologie mu byla v r. 2015 udělena Cena ministra spravedlnosti. Ve svém okolí byl ovšem uznáván a oblíben zdaleka nejen jako respektovaný vědec, ale především jako mimořádně laskavý a empatický člověk, vtipný společník a trpělivý kolega s nezdolným životním elánem, nezpochybnitelnou morální integritou a hlubokou moudrostí. Veřejnost se s doktorem Scheinostem bude moci rozloučit 10. června 2026 od 14:15 hod. v Krematoriu Motol.

Čest jeho památce!

Zdroj: Odbor komunikace Ministerstva spravedlnosti

Jako historicky první ministr obrany České republiky se ve dnech 28. až 31. května zúčastnil Jaromír Zůna prestižního mezinárodního bezpečnostního summitu IISS Shangri-La Dialogue 2026 v Singapuru. Absolvoval zde několik bilaterálních jednání se svými protějšky i se zástupci světových společností obranného průmyslu. Hlavními tématy jednání byly bezpečnostní situace nejen v indopacifickém regionu, rozvoj obranné spolupráce a podpora českého obranného průmyslu.

„V současné době, cokoliv se ve světě děje, může mít dopady na Českou republiku. Podívejme se, co pro naši ekonomiku znamená například krize v Hormuzském průlivu. Proto nás musí zajímat, jaký je bezpečnostní vývoj ve světě,“ řekl ke své účasti na asijském summitu ministr obrany Jaromír Zůna a dodal: „Hovořil jsem s ministry obrany Singapuru, Malajsie, Spojených států a mnoha dalších zemí. Setkal jsem se s některými zástupci světově významných firem. Snažil jsem se podporovat zájmy našeho obranného průmyslu a prohlubovat spolupráci v této oblasti.“

Klíčová jednání s Malajsií a Singapurem

Jedním z hlavních bodů programu ministra Zůny bylo jednání s ministrem obrany Malajsie Mohamedem Khaledem Nordinem. Obě strany během jednání potvrdily zájem o posílení vzájemných vztahů. Ty by se mohly v budoucnu stvrdit podpisem memoranda o porozumění v Praze, kam svého malajsijského kolegu ministr Zůna pozval na návštěvu. Na jednání probrali ministři také potenciální nákup produktů českých firem z oblasti protivzdušné obrany, ručních palných zbraní a munice, o které projevila malajsijská strana zájem.

Český ministr obrany se bilaterálně setkal také se svým singapurským protějškem Chan Chun Singem. Během jednání spolu hovořili jak o bezpečnostní situaci v Evropě, tak ve světě a dotkli se také témat jako je kyberbezpečnost a bezpečnost dodavatelských řetězců. Během IISS pak měl ministr Zůna díky svému programu vzácnou příležitost krátce hovořit osobně také s ministrem obrany USA Petem Hegsethem a s dalšími představiteli asijských států, ať už to byli zástupci Mongolska, Filipín či Japonska.

Setkání se zbrojaři

V programu ministra bylo rovněž jednání s představiteli průmyslu. Mezi ně patřilo také setkání s vedením singapurské obranné technologické firmy ST Engineering. Ti ministrovi představili své schopnosti v oblasti bezpečnosti, civilní obrany či kyberbezpečnosti. Zároveň projevili zájem o užší spolupráci s českým obranným průmyslem a budování společných projektů.

Další z řady pracovních schůzek pak bylo setkání s představiteli společnosti Embraer, s kterými ministr hovořil nejen o blížícím se předání nového letounu C-390 Millennium pro českou armádu, ale také o spolupráci mezi brazilskou firmou a českým obranným průmyslem, kterou brazilská strana hodnotí jako vysoce nadstandardní.

Důraz na spolupráci v Indo-Pacifiku

Osobní účast představitele vlády na akci IISS Shangri-La Dialogue potvrdila rostoucí význam indopacifického regionu pro globální bezpečnost i pro Českou republiku. Region představuje více než polovinu světové populace, ekonomiky i námořního obchodu, a je proto klíčový pro stabilitu mezinárodního prostředí. Česká republika aktivně podporuje spolupráci s partnery v Indo-Pacifiku, zejména v oblasti bezpečnostních konzultací, kybernetické obrany a podpory obranného průmyslu, stejně jako podporuje prohlubování spolupráce NATO s indo-pacifickými partnery.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Ministr obrany Jaromír Zůna dnes na půdě Ministerstva obrany přijal vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě (SACEUR) generála Alexuse G. Grynkewiche. Jednání, kterého se zúčastnil také náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Karel Řehka a vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO Jakub Landovský, se zaměřilo na aktuální bezpečnostní výzvy v euroatlantickém prostoru, posilování obranyschopnosti Aliance a příspěvek České republiky k plnění aliančních závazků.

Během setkání představitelé diskutovali zejména o dalším rozvoji vojenských schopností AČR, posilování odolnosti a koordinaci spojeneckých aktivit v reakci na současné bezpečnostní výzvy. Ministr obrany zdůraznil, že Česká republika zůstává spolehlivým spojencem NATO a je připravena nadále přispívat k posilování kolektivní obrany. Prioritou je rozvoj moderních a dobře připravených ozbrojených sil, navýšení personálu a posilování schopností, jako je například protivzdušná obrana. Diskuse se dotkla také Summitu NATO, který se uskuteční v červenci v turecké Ankaře.

Generál Alexus G. Grynkewich zastává od 4. července 2025 funkci vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě (Supreme Allied Commander Europe – SACEUR) a současně velitele Velitelství sil USA pro Evropu (USEUCOM). Během své více než třicetileté kariéry ve vzdušných silách USA působil na řadě velitelských i štábních pozic, včetně funkce ředitele operací J-3 ve Sboru náčelníků štábů. Je zkušeným pilotem s velitelskou kvalifikací a nalétal přes 2 300 hodin na 16 typech letadel, včetně strojů F-16 a F-22.

SACEUR stojí v čele Velitelství spojeneckých sil pro operace (ACO) a nese odpovědnost za plánování, řízení a provádění aliančních operací, včetně zajištění připravenosti a nasazení sil. Toto strategické velitelství podléhá Vojenskému výboru, který poskytuje vojenská doporučení Severoatlantické radě jako nejvyššímu politickému orgánu Aliance. Paralelně funguje Velitelství pro transformaci (ACT), zaměřené na rozvoj schopností a dlouhodobou adaptaci NATO na měnící se bezpečnostní prostředí.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Ukrajinští operátoři dronů znovu ukázali, proč jsou dnes považováni za jedny z nejzkušenějších specialistů na moderní válčení. Během vojenského cvičení Aurora 26 (27. 4. – 13. 5. 2026) ve Švédsku totiž nepřijeli jen jako poradci a instruktoři pro jednotky NATO. Nakonec se z nich stala hlavní hvězda celého cvičení, když svými schopnostmi několikrát zaskočili švédské vojáky natolik, že organizátoři museli simulované boje opakovaně přerušit.

Cvičení probíhalo na strategicky důležitém ostrově Gotland v Baltském moři a zapojilo se do něj kolem 18000 vojáků z 13 zemí NATO. Právě zde měli Ukrajinci předávat zkušenosti nasbírané během války s Ruskem. Místo klasického školení ale přišla tvrdá demonstrace reality moderního bojiště.

Ukrajinské týmy využívaly především FPV drony, tedy stroje ovládané přes kameru v reálném čase. Díky nim dokázaly rychle odhalovat pozice protivníka, simulovat přesné útoky a efektivně narušovat pohyb obránců. Podle samotných účastníků museli organizátoři třikrát zastavit výcvik, aby švédské jednotky dostaly prostor upravit taktiku a znovu se přeskupit. Jeden z ukrajinských operátorů dokonce prohlásil, že v reálném konfliktu by většina obránců jednoduše nepřežila.

Právě zkušenosti z ukrajinského bojiště se ukázaly jako zásadní rozdíl. Zatímco armády NATO stále často spoléhají na tradiční postupy a technologie, Ukrajinci už několik let fungují v prostředí, kde rozhodují rychlost, improvizace a schopnost přežít pod neustálým dohledem dronů. Ukrajinští instruktoři upozorňovali například na to, že běžné používání GPS může být v moderní válce velkým problémem, protože signál bývá snadno rušen. Operátoři se proto musí naučit létat i bez navigace, často jen podle obrazu z kamery a orientace v terénu.

Změnit se podle nich musí i zdánlivé detaily. Podle Göteborgs-Posten byly opuštěny i vyhřívané stany, protože je termální drony okamžitě detekují. Vojáci nyní spí ve vozidlech nebo budovách. Ukrajinské zkušenosti tak NATO nepředaly jen nové technologie, ale hlavně úplně jiný způsob přemýšlení o bojišti.

Velitelé aliančních armád si navíc stále víc uvědomují, že válka na Ukrajině zásadně změnila podobu moderních konfliktů. Generálové i bezpečnostní experti během cvičení otevřeně přiznávali, že západní armády musí velmi rychle dohnat náskok, který Ukrajinci v oblasti dronové války získali. Hlavními tématy se staly investice do rojů dronů, systémů proti nim i schopnost fungovat bez závislosti na satelitní navigaci.

Celé cvičení zároveň ukázalo, že zkušenosti z reálné války dnes znamenají víc než teoretický výcvik. Ukrajina se z původního příjemce vojenské pomoci postupně stává zemí, od které se armády NATO samy učí. A právě drony jsou oblastí, kde má Kyjev momentálně obrovský náskok před většinou západních armád.

Ředitel cvičení kontradmirál Jonas Wikström koncipoval Auroru 26 jako scénář hybridního útoku na dodávky energie a potravin na Gotlandu, aby otestoval, co by NATO mohlo udělat před uplatněním článku 5. Zároveň náčelník generálního štábu varoval, že je velmi reálným scénářem, že Vladimir Putin obsadí úzký pruh Gotlandu, aby otestoval reakci aliance.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Konference ISSS každoročně přivádí do Hradce Králové významné představitele české politiky, státní správy, samosprávy i soukromého sektoru, kteří společně určují směr digitalizace veřejné správy. Letošní 28. ročník, konaný 18. a 19. května 2026, nabídl více než 180 odborných přednášek zaměřených na aktuální témata, jako jsou využití umělé inteligence při práci s daty, kybernetická bezpečnost nebo moderní komunikace s občany. Součástí programu bude také prezentace téměř 50 technologických firem, které představí inovativní řešení pro digitální budoucnost. Konferenci během dvou dnů pravidelně navštíví více než 2000 účastníků. Nově se vedle společnosti Triada stává hlavním pořadatelem také Kraj Vysočina.

Konference ISSS 2026 probíhá ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, Digitální a informační agenturou, Královéhradeckým krajem a Statutárním městem Hradec Králové a Kalendáriem Regina. Generálním partnerem konference je Česká spořitelna, hlavním AI partnerem pak Microsoft. Mezi hlavní partnery patří společnosti Asseco, Atos, CISCO, ICZ, GORDIC, SAP a Vita.

Vize nové vlády

Slavnostní zahájení se neslo v duchu prezentace vizí nové vlády v oblasti digitalizace veřejné správy, která patří mezi klíčové priority jejího programového prohlášení. V úvodu vystoupil místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který ve svém projevu zdůraznil zejména potřebu systémového přístupu k digitalizaci. Akcentoval především roli umělé inteligence v rozvoji ekonomiky založené na vyšší přidané hodnotě a její význam při modernizaci státní správy.

Lukáš Klučka, vládní zmocněnec pro digitalizaci a strategickou bezpečnost, a Lukáš Kačena, vládní zmocněnec pro AI, představili 22 nejvýznamnějších priorit v digitalizaci státního aparátu, kterým se vláda Andreje Babiše v následujícím čtyřletém období plánuje věnovat.

„Společně s Digitální informační agenturou a dalšími úřady se nám podařilo nastavit harmonogram, který respektuje zákonné termíny digitalizace veřejné správy. Věříme, že se všechny služby podaří do příštího roku zdigitalizovat, a jsme připraveni úřadům pomoci, pokud budou při plnění harmonogramu potřebovat podporu. Prioritou je pro nás 22 klíčových IT projektů vycházejících z programového prohlášení vlády, které doplňuje dalších 33 strategických projektů navázaných na aktuální legislativu. Mezi nejdůležitější oblasti patří také digitalizace zdravotnictví, například zavedení eŽádanky po vzoru eReceptu,“ vysvětluje Lukáš Klučka.

Pohled soukromého sektoru

Konference ISSS je pro soukromý sektor tradiční příležitostí představit digitální služby nejvyšším zástupcům veřejné správy a následně je pomoci zavést do praxe, aby usnadňovaly každodenní život občanů.

„Dosažení cíle vyžaduje úzkou spolupráci veřejného a soukromého sektoru, přičemž Česká spořitelna poskytuje veřejnému sektoru efektivní podporu a využívá AI pro řešení na míru pro města a obce. Nová aplikace analyzuje finanční zdraví všech 6 258 českých obcí a umožňuje jim porovnat svou kondici s podobnými obcemi. Nabízí přehled klíčových ukazatelů a pomáhá lépe vyhodnotit možnosti investic do

infrastruktury, energetiky a veřejných služeb,“ říká Norbert Hovančák, člen představenstva zodpovědný za korporátní bankovnictví a finanční trhy v České spořitelně.

„Podle posledního Microsoft AI Diffusion Reportu dnes v České republice aktivně využívá umělou inteligenci 30,1 % lidí v produktivním věku, což je srovnatelné se Spojenými státy. V evropském kontextu ale zůstáváme až na 14. místě. Nechybí nám technologie ani talent – chybí nám odvaha začít. V oblasti AI totiž neuspěje ten, kdo čeká na dokonalé podmínky, ale ten, kdo se dokáže rozhodnout a vyjet včas ze stanice,“ říká Michal Stachník, country manager společnosti Microsoft Česká republika a Slovensko.

„Nejlepší digitalizace je ta, kterou občan téměř ani nevnímá — protože funguje přirozeně, tiše a spolehlivě v pozadí. Nezahlcuje formuláři, nekomplikuje život novými překážkami, ale naopak odstraňuje zbytečné kroky, šetří čas a umožňuje lidem soustředit se na to podstatné. Skutečně moderní stát není poznat podle množství technologií, ale podle toho, jak snadné je v něm vyřídit běžné věci,“ říká Tomáš Renčín, výkonný ředitel konference ISSS

Český zavináč za rok 2026 získala Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) za projekt eDávky a celkový přínos v digitalizaci agend a Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (MPSV ČR) za dlouhodobě úspěšnou činnost sektoru digitalizace správních agend a služeb pro občany v oblasti sociálních věcí a sociálního zabezpečení. Cenu převzali na slavnostním nedělním galavečeru konference ISSS 2026 ve Filharmonii Hradec Králové ústřední ředitel ČSSZ František Boháček a vrchní ředitel Sekce informačních technologií MPSV ČR Karel Trpkoš.

Ceny Český zavináč předali Milan Hašek, zástupce generálního partnera České spořitelny a ředitel Veřejného sektoru a realitních obchodů České spořitelny, a Tomáš Renčín, předseda spolku Český zavináč.

„Letošní cenu jsme se rozhodli udělit MPSV a ČSSZ dohromady, jelikož velká část jejich projektů se prolíná a je do jisté míry integrovaná. U MPSV se v posledních letech jedná zejména o projekty jako jsou Klientská zóna Jenda, která digitalizovala proces přihlašování nezaměstnaných na Úřad práce a následnou komunikaci s ním, nebo Virtuální asistentku Evu na bázi umělé inteligence, která na lince Úřadu práce odbavuje jednodušší požadavky. ČSSZ zase nastartovala projekt eDávky, který představuje klíčový krok v modernizaci nemocenského pojištění,“ řekl Tomáš Renčín, předseda spolku Český zavináč.

Jaroslav Prošek

Klíčovou roli hraje to, jestli politici dokážou o bezpečnosti mluvit otevřeně a srozumitelně. V některých zemích se veřejně říká, že hrozby jsou reálné, že obrana něco stojí a že se to může dotknout životního komfortu lidí. Právě díky tomu tam společnost dokáže přijímat i náročná rozhodnutí, ať už jde o vyšší výdaje na obranu nebo změny v přístupu k bezpečnosti.

Jinde se ale volí opačný přístup. Rizika se zlehčují, nepříjemná témata se odsouvají a lidem se nabízí uklidňující představy o tom, že se konfliktům lze vyhnout bez větších změn. Příkladem může být i Slovensko, kde se čas od času objevuje představa, že vyvažování vztahů na všechny strany samo o sobě zajistí bezpečí. Může se zdát, že takový přístup ale stojí spíše na přáních než na reálném posouzení situace.

Právě tady se ukazuje, co dnes znamená skutečný progres. Nejde jen o technologie nebo modernizaci armád. Jde o schopnost říkat věci tak, jak jsou. Otevřeně, bez zjednodušování a bez snahy zalíbit se za každou cenu. Pokud mají lidé přijmout změny, které se dotknou jejich života, musí rozumět tomu, proč jsou nutné.

Zkušenosti ukazují, že když se realita vysvětluje dlouhodobě a poctivě, společnost dokáže přijmout i kroky, které by dříve narážely na odpor. Debata o vojenské službě, zapojení civilistů do obrany nebo vyšší investice do bezpečnosti pak nepůsobí jako šok, ale jako logické vyústění situace. Zároveň je zřejmé, že dnešní potřeby jsou jiné než v minulosti. Nejde o masové armády, ale o lidi s konkrétními dovednostmi, kteří dokážou pracovat s moderními technologiemi a reagovat na nové typy hrozeb. Asi není třeba po operátorovi dronu chtít běh na 12 minut.

Evropa má všechny předpoklady, aby obstála. Má silnou ekonomiku, technologické zázemí i zkušenosti. To, co jí ale často chybí, je odvaha pojmenovat věci bez obalu. V době krize nerozhodují jen zdroje, ale hlavně rychlost a jasnost rozhodování. A to se odvíjí od důvěry mezi politiky a veřejností.

Právě proto dnes nejde jen o obranu v klasickém smyslu. Jde o změnu přístupu. O ochotu přestat si nalhávat, že se nás problémy netýkají, a začít o nich mluvit otevřeně. Evropě skutečně dochází čas, ale ne proto, že by neměla prostředky. Dochází jí čas na to, aby si začala říkat pravdu.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Na první pohled to působí jako scéna vystřižená z filmu Terminátor. V ulicích Shenzhenu (Čína) se vedle policejní hlídky pohybuje humanoidní robot T800 od společnosti EngineAI. Není za sklem, není na veletrhu, není v laboratoři. Je venku mezi lidmi, jde po chodníku, reaguje na okolí a přirozeně zapadá do rytmu města. To, co by ještě před pár lety působilo jako technologická atrakce, dnes vypadá skoro samozřejmě.

Právě tenhle moment samozřejmosti je možná důležitější než samotná technologie. Evropa je zvyklá diskutovat, regulovat, analyzovat dopady a vytvářet rámce. Čína zatím testuje v praxi. Z pohledu bezpečnosti to není jen otázka robota, ale přístupu. Zatímco v evropském prostoru se podobné nasazení rozebírá na úrovni etiky, ochrany soukromí a legislativy, v Číně už probíhá reálný provoz, ze kterého se sbírají data, zkušenosti a zpětná vazba.

To neznamená, že jeden přístup je automaticky správný a druhý špatný. Znamená to ale, že jeden je výrazně rychlejší. Evropská unie si dala záležet na vytvoření rámce, jako je AI Act (první komplexní zákon na světě, který systematicky upravuje využívání umělé inteligence), který má chránit občany a nastavovat pravidla pro využití umělé inteligence. Jenže právě taková pravidla zároveň zpomalují nasazení v praxi. V bezpečnostních složkách to platí dvojnásob. Jakmile se objeví technologie, která by mohla zasahovat do práv občanů, proces schvalování se násobně komplikuje.

Když si představíme podobný scénář v Česku, působí to skoro úsměvně. Ne proto, že bychom technologii nezvládli, ale proto, že by se pravděpodobně nikdy nedostala přes celý proces schvalování. Robot by musel projít certifikací, posouzením vlivu na soukromí, bezpečnostními audity, testováním v kontrolovaném prostředí a nakonec by se otevřela veřejná debata, jestli je vůbec vhodné, aby „něco takového“ chodilo po ulicích. Mezitím by technologie zastarala o jednu generaci.

Trochu s nadsázkou by se dalo říct, že aby se humanoidní robot dostal do ulic v Česku, muselo by se stát několik věcí. Musel by být legislativně definován jako „neagresivní asistenční prostředek“, nesměl by sbírat citlivá data, ideálně by neměl mít kameru, a pokud ano, tak by obraz nesměl být ukládán. Musel by být pod neustálým dohledem člověka a pravděpodobně by měl mít i jasně viditelné tlačítko nouzového vypnutí. A samozřejmě by se vedla debata, jestli jeho vzhled není příliš „znepokojivý“ pro veřejnost.

Za tímhle humorem je ale reálný problém. Evropa má špičkové inženýry, silné univerzity a dlouhou tradici výzkumu. Co jí často chybí, je schopnost rychle převést technologii do praxe. V oblasti robotiky a umělé inteligence se tak postupně dostává do role pozorovatele, zatímco jiné regiony experimentují přímo v terénu.

Nasazení robota jako T800 tedy není jen technologická kuriozita. Je to signál změny. Ukazuje, že hranice mezi digitálním a fyzickým světem se stírá a že roboti přestávají být nástroji skrytými v továrnách. Stávají se viditelnou součástí společnosti, a dokonce i bezpečnostního aparátu.

Pro Evropu to není výzva k bezhlavému kopírování. Je to spíš otázka rovnováhy. Jak si zachovat důraz na práva a bezpečnost, ale zároveň neztratit schopnost inovace a praktického nasazení. Pokud se to nepodaří, může se snadno stát, že budeme mít nejlepší pravidla na světě pro technologie, které se vyvíjejí a testují úplně jinde. Technologie totiž nemění svět ve chvíli, kdy je úžasná – ale ve chvíli, kdy přestane být zvláštní.

Když se dnes mluví o humanoidních robotech, často se vedle čínského T800 zmiňují i projekty jako Tesla Optimus nebo Boston Dynamics Atlas od Boston Dynamics. Na první pohled vypadají podobně. Dvě ruce, dvě nohy, lidská silueta, snaha pohybovat se jako člověk. Jenže ve skutečnosti reprezentují tři úplně odlišné filozofie toho, k čemu humanoidní robot vlastně je.

Robot T800 od EngineAI je zajímavý hlavně tím, kde se objevil. Veřejný prostor, policejní hlídka, přímý kontakt s lidmi. Nejde ani tak o to, že by byl technologicky o řád dál než konkurence. Jde o to, že už teď testuje roli robota jako součásti bezpečnostního systému. Je to demonstrace integrace. Robot jako „partner“ člověka v terénu.

Oproti tomu Tesla Optimus od Elona Muska míří úplně jinam. Jeho primární ambice není bezpečnost ani veřejný prostor, ale ekonomika práce. Optimus má jednou vykonávat rutinní činnosti ve výrobě, logistice nebo domácnostech. Tesla staví na své expertíze v oblasti AI a autonomního řízení, takže robot má být spíš „fyzickým rozšířením“ jejich softwaru. Zjednodušeně řečeno: místo auta, které se pohybuje samo, tělo, které pracuje samo. Nasazení je zatím opatrné a probíhá hlavně v kontrolovaných prostředích.

A pak je tu Boston Dynamics Atlas. Ten dlouhodobě představuje technologickou špičku v pohybu. Skoky, salta, běh přes překážky, neuvěřitelná stabilita. Atlas ukazuje, co je možné z hlediska biomechaniky a řízení pohybu. Jenže zároveň zůstává spíš demonstrací technologických schopností než produktem pro každodenní nasazení. Boston Dynamics sice své roboty komercializuje, ale Atlas je pořád víc „výkladní skříň“ než pracovní nástroj.

To nejzajímavější se ukáže, když tyto tři přístupy postavíme vedle sebe.

Čína tlačí na rychlou integraci do reálného světa. Nečeká na dokonalost, ale testuje v praxi. Robot nemusí být perfektní, stačí, že funguje dostatečně dobře a sbírá data. T800 je přesně tenhle případ. Je to krok do reality, i když zatím opatrný.

Americký přístup, reprezentovaný Teslou, je víc ekonomický. Robot musí dávat smysl z hlediska produktivity a návratnosti. Nejde o to, aby chodil po ulici, ale aby jednou nahradil lidskou práci tam, kde je to drahé nebo neefektivní.

A Boston Dynamics představuje třetí osu. Technologickou excelenci bez tlaku na okamžité nasazení. Posouvá hranice toho, co roboti fyzicky zvládnou, a tím nepřímo ovlivňuje všechny ostatní.

Z evropského pohledu je to trochu nepříjemné srovnání. Evropa má know-how i výzkum, ale chybí jí jasný „příběh“, kam humanoidní roboty vlastně směřují. Bezpečnostní nasazení by naráželo na regulace, průmyslové využití zase na pomalejší adopci a menší technologické giganty. Výsledkem je, že Evropa často sleduje, co dělají ostatní, místo aby určovala směr.

A možná právě proto působí robot T800 v ulicích Šen-čenu tak silně. Ne proto, že by byl nejlepší na světě, ale protože už teď existuje v kontextu, kam se ostatní teprve snaží dostat. Ukazuje budoucnost, která není otázkou deseti let, ale spíš několika málo let. A zároveň nastavuje zrcadlo tomu, jak rozdílně jednotlivé části světa přemýšlejí o technologii, riziku a pokroku.

S nasazením podobných robotů se ale nevyhnutelně pojí i otázky, které nejde přehlížet. Jakmile se humanoid pohybuje ve veřejném prostoru a je vybaven senzory, kamerami a napojením na systémy umělé inteligence, stává se z něj mobilní nástroj dohledu, který může výrazně rozšířit schopnosti státu sledovat dění v reálném čase. To otevírá téma soukromí a hranic přijatelného monitoringu, zvlášť když technologie dokáže analyzovat chování, identitu nebo vzorce pohybu lidí. Další rovina je autonomie. Čím víc rozhodování robot převezme, tím složitější je určit odpovědnost za jeho chyby nebo zásahy. Je to stále jen nástroj v rukou člověka, nebo už aktér, který nese část rozhodovací pravomoci. A právě tady se láme otázka, jestli jde o skutečný milník. Ne ani tak technologický, ale společenský. Robot T800 ukazuje, že jsme schopni takové systémy dostat do reality, ale zatím jen na začátku jejich role. Do budoucna bude klíčové sledovat, jestli se posunou od doprovodné funkce k samostatným úkolům, jak se propojí s širšími bezpečnostními systémy a hlavně, jak na to zareaguje legislativa a veřejnost v různých částech světa.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Ve dnech 5.–9. 5. si připomínáme 81. výročí konečného osvobození našeho území – vítězství nad fašistickými (nacistickými) okupanty a konec 2. světové války v Evropě.

Čest a sláva našim hrdinům – obráncům vlasti, a to na všech frontách! Nezapomeneme!

Pavel Bílek

Prezident a generál CAKO

Ministr obrany Jaromír Zůna navštívil dvě baltské republiky, Litvu a Lotyšsko. Během dvoudenního pobytu jednal s vedením ministerstev obrany obou zemí a zavítal mezi české vojáky, kteří v rámci Mnohonárodního brigádního uskupení pomáhají s ochranou východního křídla NATO.

„Vážím si toho, co čeští vojáci díky své přítomnosti v Litvě a v Lotyšsku dělají nejen na podporu obrany východního křídla NATO, ale potažmo i pro bezpečnost České republiky a jejích obyvatel. Díky zahraničním misím navíc sbírají cenné zkušenosti, které pak mohou využít i ve službě pro naši republiku. Zároveň bylo cenné přímo od nich slyšet, jaké mají názory na fungování Armády ČR a její budoucnost,“ uvedl ministr obrany Jaromír Zůna.

Intenzivní program zahájil ve čtvrtek v Litvě na vojenské základně v Rukle, kde působí i téměř stovka příslušníků prostějovského 102. průzkumného praporu. Ministr obrany zde nejdřív uctil památku litevských i zahraničních vojáků padlých v misích a poté se zúčastnil debaty s velením mezinárodních sil. Následovalo setkání s českými vojáky, kteří mu ukázali vojenskou techniku, kterou mají v Litvě k dispozici, a popsali hlavní úkoly, které zde plní. Během více než hodinové debaty vedl s českými průzkumníky diskusi ohledně aktuálních problémů i budoucnosti Armády ČR, vysvětloval jim záměry české vlády v oblasti obrany i cíle resortu.

Poté se česká delegace přesunula do Vilniusu, kde ministr Jaromír Zůna absolvoval jednání se svým litevským protějškem Robertasem Kaunasem. Jednali spolu o obranné spolupráci, v jejímž rámci působí čeští vojáci v Litvě, aktuálních hrozbách a nutnosti posilování vojenských kapacit včetně protivzdušné obrany. Oba ministři probírali také možnou českou pomoc při výcviku litevských specialistů v oblasti elektromagnetického boje, a to v především souvislosti s pořízením dvojice pasivních sledovacích systémů VERA-NG. Litevská strana poděkovala za přítomnost českých vojáků a vyjádřila naději, že jejich mise bude pokračovat i v příštích letech. Pracovní den ukončil ministr Zůna na české ambasádě ve Vilniusu, kde jednal s českým velvyslancem (a bývalým náčelníkem Generálního štábu AČR) Alešem Opatou.

V pátek ráno se česká delegace přesunula do sousedního Lotyšska, kde po příletu a přivítání českým velvyslancem v Rize Martinem Vítkem zamířila na vojenskou základnu Adaži.

Zde následovalo setkání s náměstkyní lotyšského Ministerstva obrany Liene Gatere. Také ona poděkovala za přítomnost českých vojáků – v tomto případě příslušníků 153. ženijního praporu – mezi další témata jednání patřily obranná spolupráce, současné hrozby či technologické změny na bojišti, což se aktuálně týká například využívání dronů a budování protidronové obrany.

Poté se se ministr obrany setkal s českými ženisty „v plné polní“, s nimiž vedl debatu například o výdajích na obranu, modernizaci armády a perspektivě služby v ozbrojených silách. Dvěma z nich také popřál k narozeninám, které právě slavili. Následně se delegace přesunula na velitelství základny Adaži, kde kanadští důstojníci seznámili ministra obrany s hlavními aspekty mezinárodní mise v Lotyšsku. Také došlo na setkání s několika českými vojáky i příslušníky armád dalších zemí.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Hranice mezi mírem, krizí a válkou je stále méně zřetelná, naši protivníci tomu dobře rozumějí, varuje šéf české armády Karel Řehka. Podle něj je zásadní posílit spolupráci s civilními institucemi a budovat odolnou společnost.

Česko a jeho spojenci se podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky konečně probudili a přiznali si, že válka v Evropě je reálná možnost.

„Nacházíme se v nejtěžší bezpečnostní situaci od konce studené války. Se vším, co vím, se všemi zkušenostmi, které mám, jsem si naprosto jistý, že běžíme závod s časem, abychom se v Evropě vyhnuli tragédii,“ upozornil Řehka na zahájení alianční konference o civilně-vojenské spolupráci, kterou česká armáda spolupořádá.

Vedle budování silné armády je podle něj stejně tak důležité prohlubovat spolupráci s civilním světem. Právě na civilní infrastruktuře, jako jsou železnice nebo přístavy, jsou vojáci závislí.

„Bez fungující civilní infrastruktury selže i nejsofistikovanější vojenský plán,“ zdůraznil Řehka s tím, že jde o zásadní součást kolektivní obrany, na které je potřeba pracovat před vypuknutím krize.

Řehka ve funkci náčelníka generálního štábu končí, závazek v armádě mu končí na konci srpna. V politickém zákulisí proto finišuje výběr jeho nástupce. Z okruhu vhodných adeptů už vykrystalizovali favorité. Kromě dříve známých jmen, generálů Petra Čepelky a Václava Vlčka, je na seznamu podle zdrojů Seznam Zpráv také generál Petr Svoboda.

Rozmazaná hranice války

Zatímco dřív jsme se podle Řehky spoléhali na to, že poznáme, kdy se konflikt blíží, dnes se hranice mezi mírem, krizí a válkou stále ztenčuje a rozmazává. „Naši protivníci tomu velmi dobře rozumějí,“ varoval šéf české armády.

Válka tak už nezačíná tím, že tanky přejedou hranice, Rusko a jeho spojenci totiž podle Řehky operují pod prahem konfliktu. To znamená, že testují demokratické země a hledají jejich slabiny, zesilují nejistotu a podkopávají důvěru mezi občany a institucemi státu.

Jedinou účinnou obranou je v takové nové realitě podle náčelníka generálního štábu odolná společnost. „Pokud chceme odradit agresora, nestačí mít silné ozbrojené síly, protivníci musí vidět soudržnou společnost. Instituce, které fungují i pod tlakem. Infrastrukturu, která je chráněná a odolná. Obyvatelstvo, které je informované a připravené,“ vysvětlil Řehka.

Na těchto podmínkách závisí také nové obranné plány Severoatlantické aliance. Ty odsouhlasili prezidenti a premiéři členských států NATO před třemi lety na summitu ve Vilniusu.

Jde o nejpodrobnější návod od konce studené války, co dělat v případě útoku Ruska nebo jiného agresora. Alianční plánovači podrobně rozepsali nutné kroky na stovkách stránek a každá země má v těchto plánech své úkoly – například co má dodat pro společnou obranu, jak rychle a kam má své vojáky a techniku přesunout. Zafungovat to ale může jen v případě, že každý stát plní, k čemu se zavázal.

Právě investice do obranyschopnosti budou jedním z hlavním témat summitu NATO, který se uskuteční za tři měsíce v turecké Ankaře. Kabinet Andreje Babiše (ANO) čelí kritice za to, že v letošním rozpočtu dá na obranu méně než dvě procenta HDP.

Minulý týden do Česka přijel generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte a sešel se s Babišem.

„Domluvili jsme si, že naše týmy si vymění čísla, aby bylo jasné, jaká jsou ta procenta,“ uvedl premiér po schůzce s Ruttem. „Už jednou jsem to Donaldu Trumpovi na summitu NATO vysvětloval, že každý máme jiné HDP, ale uděláme všechno pro to, abychom závazky plnili. Naše armáda má v Alianci skvělý zvuk, naši vojáci mají skvělou reputaci, jsme na ně hrdí, velice si jich vážíme,“ zdůraznil Andrej Babiš.

Zdroj: Seznam Zprávy

Jednání mezi Spojenými státy americkými a Íránem dnes nepůsobí jako snaha o definitivní řešení, ale spíš jako udržování křehké rovnováhy. Obě strany vědí, že otevřený konflikt by byl extrémně nákladný, ale zároveň si nemohou dovolit ustoupit natolik, aby ztratily strategickou pozici. Výsledkem je dlouhodobé napětí, které se neustále posouvá, ale málokdy skutečně láme.

Aktuální vývoj to jen potvrzuje. Obě strany se sice dohodly na krátkodobém příměří, které bylo uzavřeno doslova na poslední chvíli před hrozící eskalací, ale zároveň ho obě prezentují jako vlastní vítězství.

Právě to je důležité – nejde o skutečné uklidnění situace, ale o klasický moment „pauzy mezi koly“. Příměří navíc stojí na velmi křehkých podmínkách, například otevření Hormuzský průliv pod dohledem Íránu, což samo o sobě ukazuje, že Teherán si zachovává klíčovou páku.

Klíčovým bodem zůstává jaderný program. Írán se pohybuje v šedé zóně – oficiálně neusiluje o jadernou zbraň, ale technicky se k ní postupně přibližuje. Zvlášť znepokojivý je fakt, že podle dostupných informací disponuje více než 400 kilogramy uranu obohaceného přibližně na 60 %. To je úroveň, která už je z vojenského hlediska velmi citlivá. Ještě zásadnější je ale jiná otázka: není úplně jasné, kde přesně se tento materiál nachází a v jaké je formě. Právě tahle nejistota zvyšuje napětí víc než samotná čísla.

Írán tím vytváří zvláštní typ tlaku. Nehrozí přímo, ale zároveň udržuje protivníky v nejistotě. Je to strategie, která nestojí na jednom silném kroku, ale na dlouhodobém posouvání hranic. Každé další jednání tak není ani průlomem, ani selháním, spíš dalším krokem ve hře o čas.

Do toho vstupuje i širší geopolitika. Současná situace totiž – paradoxně – vyhovuje i dalším velkým hráčům, především Čína. Pro ni je výhodné už samotné rozptýlení americké pozornosti mimo indo-pacifický prostor. Každý konflikt na Blízkém východě znamená, že se zdroje, politická energie i vojenské kapacity USA dělí mezi více směrů.

Ještě důležitější je ale jiná rovina. Probíhající napětí funguje jako „živá laboratoř“. Sledují se reálné nasazení dronů, raket, protivzdušné obrany i rozhodovací procesy pod tlakem. To všechno jsou data, která mají obrovskou hodnotu. Čína tak může analyzovat chování svých potenciálních protivníků bez toho, aby sama nesla přímé náklady konfliktu.

Zároveň se tím postupně „opotřebovávají“ zásoby – ať už jde o munici, technologie nebo politický kapitál. Každý odpálený dron, každá raketa a každé odhalené taktické rozhodnutí je zároveň ztráta i informace. A právě kombinace těchto dvou efektů je z dlouhodobého hlediska strategicky velmi cenná.

Když se na situaci podíváme v širším kontextu, je zřejmé, že nejpravděpodobnější není ani rychlá dohoda, ani velká válka. Mnohem realističtější je pokračování současného stavu – tedy řízené napětí, občasné incidenty a paralelní vyjednávání. Problém je, že takový stav není stabilní v dlouhodobém horizontu. Čím déle trvá, tím víc roste riziko chyby, špatného odhadu nebo nečekané eskalace.

Zkušenost z konfliktů, které se rozvinuly po Euromajdanu, navíc ukazuje, že moderní války často nezačínají jedním jasným momentem. Spíš se postupně „rozbíhají“, až se v určitém bodě nedají zastavit. Íránský případ má k tomuto modelu nepříjemně blízko.

Pro Evropu to není vzdálený problém. Každé napětí v regionu se promítá do cen energií, stability trhů i celkové bezpečnostní situace. Evropa přitom není hlavním aktérem, ale bude jedním z prvních, kdo pocítí důsledky případné eskalace.

Celkově tak nejde ani tak o otázku, jestli konflikt přijde, ale spíš v jaké podobě a kdy. Írán dnes hraje dlouhou hru, ve které kombinuje technologický pokrok, geopolitickou polohu i psychologický tlak. A právě ta kombinace – včetně nejasností kolem jaderného materiálu, křehkých příměří a tichého sledování ze strany dalších velmocí – z něj dělá jedno z nejméně předvídatelných bezpečnostních témat současnosti.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Americký prezident Donald Trump a Írán odsouhlasili pákistánský návrh na dvoutýdenní příměří. Došlo k tomu zhruba hodinu a půl před tím, než vypršelo ultimátum, které dal Trump Íránu a ve kterém sliboval zničení celé civilizace. Teherán souhlasí i s plavbou Hormuzským průlivem pod dohledem íránské armády. Jednání mezi oběma stranami začnou v pátek 10. dubna v pákistánském Islámábádu.

„Za předpokladu, že Íránská islámská republika souhlasí s úplným, okamžitým a bezpečným otevřením Hormuzského průlivu, souhlasím s pozastavením bombardování a útoku na Írán na dobu dvou týdnů,“ napsal americký prezident na sociální síť Truth social. Podle Trumpa USA splnily všechny vojenské cíle a blíží se ke konečné dohodě o dlouhodobém míru s Íránem.

Krátce poté odsouhlasila návrh také íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti. Podle ministra zahraničí Abbáse Arakčího rovněž Teherán souhlasil s plavbou Hormuzským průlivem pod dohledem íránské armády.„Máme prst na spoušti, a jakmile nepřítel udělá sebemenší chybu, bude na ni reagováno plnou silou,“ uvedla rada.

Oznámení přišlo poté, co Pákistán v roli prostředníka předložil Spojeným státům návrh na odvrácení ničivých útoků na Írán, kterými Trump v posledních dnech hrozil. Americký prezident v úterý pohrozil zničením „celé jedné civilizace“, pokud Írán nepřistoupí na dohodu, ultimátum mělo skončit v noci z úterý na středu ve 2:00 SELČ.

O uran bude dokonale postaráno, řekl Trump

Trump označil dohodu za naprosté vítězství pro Spojené státy. „Naprosté a úplné vítězství. Stoprocentně. O tom není pochyb,“ sdělil Trump v krátkém telefonickém rozhovoru pro AFP nedlouho po oznámení příměří.

Podle amerického prezidenta to byla Čína, kdo pomohl dostat Írán k jednacímu stolu, aby souhlasil s dvoutýdenním příměřím. Trump má v květnu odcestovat do Pekingu, kde se setká se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem.

Pákistánský premiér Šahbáz Šaríf, který dohodu zprostředkovával, pozval zúčastněné strany na pátek 10. dubna do Islámábádu na jednání o konečné dohodě. „Íránská islámská republika a Spojené státy americké se spolu se svými spojenci dohodly na okamžitém příměří úplně všude, včetně Libanonu a dalších míst, s okamžitou platností,“ napsal Šaríf na X.

Obě strany podle něj prokázaly svým souhlasem se 14denním příměřím „pozoruhodnou moudrost“. Jednání v pákistánském hlavním městě by mělo vést ke konečné dohodě o urovnání „všech sporů“ a k „udržitelnému míru“, dodal pákistánský premiér.

Zdroj z Bílého domu podle agentury AP potvrdil, že příměří se vztahuje také na Izrael a proíránské hnutí Hizballáh, které svádějí boje v Libanonu. V nich zemřelo za více než měsíc trvání konfliktu více než 1500 lidí.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu však toto popřel. Uvedl, že podporuje dvoutýdenní příměří mezi USA a Íránem, zároveň ale zdůraznil, že se tato dohoda dle něj na Libanon nevztahuje.

Spojené státy a Izrael zahájily 28. února údery proti Íránu, které zažehly regionální válku. Teherán a jeho spojenci v odvetě začali drony, balistickými střelami a raketami útočit nejen na Izrael a na americké vojenské objekty na Blízkém východě, ale i na civilní cíle včetně ropné infrastruktury v okolních arabských zemích. V důsledku íránské faktické blokády Hormuzského průlivu značně vzrostly ceny ropy a plynu na světových trzích.

Desetibodový plán ukončení války podle teheránské televize

1. Úplné ukončení války v Iráku, v Libanonu a v Jemenu.

2. Úplné a trvalé ukončení války s Íránem bez časového omezení.

3. Úplné ukončení všech konfliktů v regionu.

4. Znovuotevření Hormuzského průlivu.

5. Vypracování protokolu a podmínek k zajištění svobody a bezpečnosti plavby v Hormuzském průlivu.

6. Úplné uhrazení nákladů na obnovu Íránu.

7. Úplný závazek zrušení sankcí vůči Íránu.

8. Uvolnění íránských finančních prostředků a zmrazených aktiv držených Spojenými státy.

9. Írán se plně zavazuje, že nebude usilovat o získání jakýchkoli jaderných zbraní.

10. Okamžité příměří vstoupí v platnost na všech frontách ihned po schválení výše uvedených podmínek.

Zdroj: iDNES.cz

Šeršeň: Hrozby už nejsou jen „viditelné“. Bezpečnost vnímám jako sdílenou odpovědnost – Aktuality | Plzeň.cz

Nejvýznamnější křesťanský svátek a svátek jara je tu.

Využijme letošních Velikonoc a připomeňme si duchovní rozměr a hodnotový základ naší společnosti.

Meditujme.

Přeji požehnané a radostné Velikonoce!

Prof. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Ministerstvo zahraničních věcí respektuje právně závazný nález Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 8/25, vydaný dne 1. dubna 2026, v němž Ústavní soud konstatoval, že obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách je v rozporu s ústavním pořádkem ČR.

Smlouva byla podepsána dne 24. října 2024 v Praze, poté schválena Senátem Parlamentu ČR dne 23. ledna 2025 a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR dne 6. března 2025. Skupina 17 senátorů nicméně v rámci předběžného přezkumu ústavnosti mezinárodních smluv podle článku 87 odst. 2 Ústavy ČR podala návrh na posouzení ústavnosti mezinárodní smlouvy k Ústavnímu soudu. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud konstatoval její nesoulad s ústavním pořádkem, celý ratifikační proces je nyní pozastaven. Vláda nyní podrobně studuje právní implikace vyplývající z nálezu a vyhodnotí z toho plynoucí varianty dalšího postupu.

Tato věc má i politický rozměr, proto ministr Petr Macinka otevře toto téma také na jednání některé z příštích koaličních rad.

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR