Dnes je tomu 84 let, co byla jako msta za atentát na tyrana R. Heydricha německými nacisty vyhlazena středočeská obec Lidice. Muži a většina dětí byla povražděna, ženy byly odvlečeny do koncentračního tábora.

Nezapomeneme! Čest jejich památce!

Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Tisíce lidí od sobotního rána proudily na letošní Den pozemních vojsk Bahna u Strašic na Rokycansku. Největší akce pozemních sil v Česku pro veřejnost představila dynamické ukázky vojenské techniky, z novinek například bojové vozidlo pěchoty CV90 a tank Leopard 2A4. Diváci mohli zhlédnout i historické scény. Podle náčelníka Generálního štábu Armády ČR Karla Řehky je zájem i podpora veřejnosti pro armádu velmi důležitá.

Mezi hlavní lákadla letošní přehlídky patřily novinky zaváděné do výzbroje armády – bojové vozidlo pěchoty CV90 nebo tank Leopard 2A4. Na akci, která začala před více než třiceti lety, si lidé mohli zblízka prohlédnout techniku, historické scény, ukázky schopností jednotlivých druhů vojsk, průlety letadel, výsadkáře i spolupráci jednotek Armády ČR. Program propojil dynamické ukázky, statické expozice, představení armádních útvarů a možnost setkat se s vojáky zblízka.

Už dopoledne se na akci představila také historická vojenská technika. K vidění byla například replika francouzského tanku z první světové války, který byl v boji poprvé použit v roce 1917. Tank Saint Chamond, který jezdí maximální rychlostí dvanáct kilometrů za hodinu, účinkoval ve filmu Na západní frontě klid podle slavného románu Ericha Marii Remarqua. Pro filmaře z Německa ho stavěli ve Vojenském muzeu na demarkační linii v Rokycanech.

Návštěvníci mohli vidět také ukázku přepadení objektu výsadkovou četou, odběru vzorků a odsunu raněných. Ještě před samotným přepadením proběhl v rámci ukázky také průzkum objektu, při němž vojáci využívají drony. Součástí bylo také nalezení podezřelých barelů, z nichž jeden vytékal. V ten moment armáda předvedla průzkumné vozidlo, které může být použito právě i k odběru vzorků.

Jízdní vlastnosti ukázalo i zmíněné pásové bojové vozidlo pěchoty CV90, které je jedním ze symbolů modernizace české armády. Česko těchto strojů ze Švédska pořizuje více než 240. Další ukázka se zaměřila na vyproštění kolových vozidel. V rámci té se představil 142. prapor oprav, konkrétně jeho vyprošťovací a odsunová rota. Ta divákům ukázala, jak vypadá odsun nepojízdné kolové techniky.

Tank Leopard 2A4 se předvedl v klidu i v pohybu. Ze zahraničí na Bahna přijelo Polsko s tankem K2 Black Panther, s bojovým vozidlem pěchoty Borsuk, s obrněným transportérem Rosomak-L a s mobilním raketometem Homar-K. Rakousko předvedlo obrněné vozidlo Pandur EVO.

„Armáda vždycky stojí na podpoře veřejnosti. To se nezměnilo, to bylo i dřív, ale dnes má mimořádný význam i v tom, že během posledních čtyř let, kdy já jsem byl náčelník generálního štábu, jsme prošli přelomovým obdobím v tom, že armáda dostala úplně nové zadání. Česká republika, tak jako NATO, reagovala na bezpečnostní situaci přijetím nové bezpečnostní a obranné strategie a z té vyplynulo jasné zadání pro armádu, že se máme připravovat i na konflikt vysoké intenzity velkého rozsahu se státním aktérem, což dřív v zadání nebylo a v tom se vlastně změnilo mnohé,“ podotkl Řehka, podle něhož akce, jako jsou Bahna, pomáhají přilákat i nové zájemce o službu v armádě.

Armáda od ledna nabrala 1400 vojáků, cíl je 2250 i se zálohami

Na Bahna kromě náčelníka generálního štábu dorazili také ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) a Řehkův nástupce Miroslav Hlaváč, kteří sdělili, že armáda za pět měsíců letošního roku nabrala 1400 vojáků. Cíl je 1800 za rok a 450 členů aktivních záloh. Nyní má 25 tisíc profesionálů a 5500 příslušníků záloh. Shodli se na tom, že armáda potřebuje počet vojáků zvyšovat vzhledem k aktuálnímu dění ve světě i do budoucna.

Podle Zůny armáda přijme organizační i rozpočtová opatření, aby vyhověla všem žadatelům o vstup. „Já už jsem od 1. července navýšili početní tabulky velitelství výcviku Vojenské akademie ve Vyškově. Na konci roku opět budou posíleny, tak aby byly zajištěny kapacity výcviku a odborných nástavbových kurzů, které vojáci potřebují, aby splnili kvalifikační požadavky na své funkce,“ podotkl ministr.

Podle Řehky se armádě nyní daří udržet nábory nových vojáků na 1200 až 1300 ročně. „Co se podařilo díky dlouhodobým opatřením, tak je to přibrzdit odchody, tak aby byly přirozené v tempu, jak to běží dlouhodobě každý rok,“ sdělil Řehka. Podle zástupce náčelníka generální štábu Hlaváče, který Řehku v létě ve vedení armády vystřídá, se pozitivní čísla v náboru vojáku začaly projevovat už loni, kdy armáda dosáhla téměř čistého přírůstku zhruba 970 lidí.

Zdroj ČT24

Datum 6.6. je tradiční připomínkou akce vyloděni spojenců v Normandii v roce 1944. Tato námořní operace byla jednou ze zlomových události 2. světové války, kdy její další průběh pak již neodvratně směřoval k porážce nacistického Německa.

Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dne 1. června 2026 zemřel náhle významný český kriminolog a dlouholetý ředitel resortní výzkumné organizace Ministerstva spravedlnosti, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, PhDr. Miroslav Scheinost. Doktor Scheinost působil v IKSP od roku 1990, kdy nastoupil na pozici výzkumného pracovníka. Po odchodu JUDr. et PhDr. Otakara Osmančíka, CSc., z funkce ředitele Institutu, byl od 1. dubna 2000 tehdejším ministrem spravedlnosti JUDr. Otakarem Motejlem pověřen jeho řízením, a následně od 1. května 2002 již dalším ministrem JUDr. Jaroslavem Burešem jmenován novým ředitelem IKSP. Ve funkci ředitele působil neuvěřitelných dvacet let až do března 2020, nicméně i po své rezignaci na funkci zůstal nadále výzkumným pracovníkem Institutu. Zásadním způsobem se zasloužil o významný rozvoj Institutu, kriminologického výzkumu i kriminologie jako samostatné vědní disciplíny v ČR. Byl uznávaný jako přední osobnost české kriminologie a stal se mj. prvním předsedou České kriminologické společnosti, založené v roce 2012. Ve své výzkumné činnosti dlouhodobě pokrýval celou řadu témat, zejména organizovaný zločin, trestnou činnost cizinců či vývojové trendy kriminality. Požíval respektu v celé trestní justici, kde své zkušenosti a empirické poznatky poskytoval pro potřeby Ministerstva spravedlnosti i jednotlivých složek systému trestní justice z resortu spravedlnosti či vnitra. Své znalosti nezištně předával v rámci výuky kriminologie a sociální patologie na vysokých školách, i odborné přípravy a celoživotního vzdělávání justičních profesionálů. Za mimořádné zásluhy o rozvoj oboru kriminologie mu byla v r. 2015 udělena Cena ministra spravedlnosti. Ve svém okolí byl ovšem uznáván a oblíben zdaleka nejen jako respektovaný vědec, ale především jako mimořádně laskavý a empatický člověk, vtipný společník a trpělivý kolega s nezdolným životním elánem, nezpochybnitelnou morální integritou a hlubokou moudrostí. Veřejnost se s doktorem Scheinostem bude moci rozloučit 10. června 2026 od 14:15 hod. v Krematoriu Motol.

Čest jeho památce!

Zdroj: Odbor komunikace Ministerstva spravedlnosti

Jako historicky první ministr obrany České republiky se ve dnech 28. až 31. května zúčastnil Jaromír Zůna prestižního mezinárodního bezpečnostního summitu IISS Shangri-La Dialogue 2026 v Singapuru. Absolvoval zde několik bilaterálních jednání se svými protějšky i se zástupci světových společností obranného průmyslu. Hlavními tématy jednání byly bezpečnostní situace nejen v indopacifickém regionu, rozvoj obranné spolupráce a podpora českého obranného průmyslu.

„V současné době, cokoliv se ve světě děje, může mít dopady na Českou republiku. Podívejme se, co pro naši ekonomiku znamená například krize v Hormuzském průlivu. Proto nás musí zajímat, jaký je bezpečnostní vývoj ve světě,“ řekl ke své účasti na asijském summitu ministr obrany Jaromír Zůna a dodal: „Hovořil jsem s ministry obrany Singapuru, Malajsie, Spojených států a mnoha dalších zemí. Setkal jsem se s některými zástupci světově významných firem. Snažil jsem se podporovat zájmy našeho obranného průmyslu a prohlubovat spolupráci v této oblasti.“

Klíčová jednání s Malajsií a Singapurem

Jedním z hlavních bodů programu ministra Zůny bylo jednání s ministrem obrany Malajsie Mohamedem Khaledem Nordinem. Obě strany během jednání potvrdily zájem o posílení vzájemných vztahů. Ty by se mohly v budoucnu stvrdit podpisem memoranda o porozumění v Praze, kam svého malajsijského kolegu ministr Zůna pozval na návštěvu. Na jednání probrali ministři také potenciální nákup produktů českých firem z oblasti protivzdušné obrany, ručních palných zbraní a munice, o které projevila malajsijská strana zájem.

Český ministr obrany se bilaterálně setkal také se svým singapurským protějškem Chan Chun Singem. Během jednání spolu hovořili jak o bezpečnostní situaci v Evropě, tak ve světě a dotkli se také témat jako je kyberbezpečnost a bezpečnost dodavatelských řetězců. Během IISS pak měl ministr Zůna díky svému programu vzácnou příležitost krátce hovořit osobně také s ministrem obrany USA Petem Hegsethem a s dalšími představiteli asijských států, ať už to byli zástupci Mongolska, Filipín či Japonska.

Setkání se zbrojaři

V programu ministra bylo rovněž jednání s představiteli průmyslu. Mezi ně patřilo také setkání s vedením singapurské obranné technologické firmy ST Engineering. Ti ministrovi představili své schopnosti v oblasti bezpečnosti, civilní obrany či kyberbezpečnosti. Zároveň projevili zájem o užší spolupráci s českým obranným průmyslem a budování společných projektů.

Další z řady pracovních schůzek pak bylo setkání s představiteli společnosti Embraer, s kterými ministr hovořil nejen o blížícím se předání nového letounu C-390 Millennium pro českou armádu, ale také o spolupráci mezi brazilskou firmou a českým obranným průmyslem, kterou brazilská strana hodnotí jako vysoce nadstandardní.

Důraz na spolupráci v Indo-Pacifiku

Osobní účast představitele vlády na akci IISS Shangri-La Dialogue potvrdila rostoucí význam indopacifického regionu pro globální bezpečnost i pro Českou republiku. Region představuje více než polovinu světové populace, ekonomiky i námořního obchodu, a je proto klíčový pro stabilitu mezinárodního prostředí. Česká republika aktivně podporuje spolupráci s partnery v Indo-Pacifiku, zejména v oblasti bezpečnostních konzultací, kybernetické obrany a podpory obranného průmyslu, stejně jako podporuje prohlubování spolupráce NATO s indo-pacifickými partnery.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Ministr obrany Jaromír Zůna dnes na půdě Ministerstva obrany přijal vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě (SACEUR) generála Alexuse G. Grynkewiche. Jednání, kterého se zúčastnil také náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Karel Řehka a vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO Jakub Landovský, se zaměřilo na aktuální bezpečnostní výzvy v euroatlantickém prostoru, posilování obranyschopnosti Aliance a příspěvek České republiky k plnění aliančních závazků.

Během setkání představitelé diskutovali zejména o dalším rozvoji vojenských schopností AČR, posilování odolnosti a koordinaci spojeneckých aktivit v reakci na současné bezpečnostní výzvy. Ministr obrany zdůraznil, že Česká republika zůstává spolehlivým spojencem NATO a je připravena nadále přispívat k posilování kolektivní obrany. Prioritou je rozvoj moderních a dobře připravených ozbrojených sil, navýšení personálu a posilování schopností, jako je například protivzdušná obrana. Diskuse se dotkla také Summitu NATO, který se uskuteční v červenci v turecké Ankaře.

Generál Alexus G. Grynkewich zastává od 4. července 2025 funkci vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě (Supreme Allied Commander Europe – SACEUR) a současně velitele Velitelství sil USA pro Evropu (USEUCOM). Během své více než třicetileté kariéry ve vzdušných silách USA působil na řadě velitelských i štábních pozic, včetně funkce ředitele operací J-3 ve Sboru náčelníků štábů. Je zkušeným pilotem s velitelskou kvalifikací a nalétal přes 2 300 hodin na 16 typech letadel, včetně strojů F-16 a F-22.

SACEUR stojí v čele Velitelství spojeneckých sil pro operace (ACO) a nese odpovědnost za plánování, řízení a provádění aliančních operací, včetně zajištění připravenosti a nasazení sil. Toto strategické velitelství podléhá Vojenskému výboru, který poskytuje vojenská doporučení Severoatlantické radě jako nejvyššímu politickému orgánu Aliance. Paralelně funguje Velitelství pro transformaci (ACT), zaměřené na rozvoj schopností a dlouhodobou adaptaci NATO na měnící se bezpečnostní prostředí.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Ukrajinští operátoři dronů znovu ukázali, proč jsou dnes považováni za jedny z nejzkušenějších specialistů na moderní válčení. Během vojenského cvičení Aurora 26 (27. 4. – 13. 5. 2026) ve Švédsku totiž nepřijeli jen jako poradci a instruktoři pro jednotky NATO. Nakonec se z nich stala hlavní hvězda celého cvičení, když svými schopnostmi několikrát zaskočili švédské vojáky natolik, že organizátoři museli simulované boje opakovaně přerušit.

Cvičení probíhalo na strategicky důležitém ostrově Gotland v Baltském moři a zapojilo se do něj kolem 18000 vojáků z 13 zemí NATO. Právě zde měli Ukrajinci předávat zkušenosti nasbírané během války s Ruskem. Místo klasického školení ale přišla tvrdá demonstrace reality moderního bojiště.

Ukrajinské týmy využívaly především FPV drony, tedy stroje ovládané přes kameru v reálném čase. Díky nim dokázaly rychle odhalovat pozice protivníka, simulovat přesné útoky a efektivně narušovat pohyb obránců. Podle samotných účastníků museli organizátoři třikrát zastavit výcvik, aby švédské jednotky dostaly prostor upravit taktiku a znovu se přeskupit. Jeden z ukrajinských operátorů dokonce prohlásil, že v reálném konfliktu by většina obránců jednoduše nepřežila.

Právě zkušenosti z ukrajinského bojiště se ukázaly jako zásadní rozdíl. Zatímco armády NATO stále často spoléhají na tradiční postupy a technologie, Ukrajinci už několik let fungují v prostředí, kde rozhodují rychlost, improvizace a schopnost přežít pod neustálým dohledem dronů. Ukrajinští instruktoři upozorňovali například na to, že běžné používání GPS může být v moderní válce velkým problémem, protože signál bývá snadno rušen. Operátoři se proto musí naučit létat i bez navigace, často jen podle obrazu z kamery a orientace v terénu.

Změnit se podle nich musí i zdánlivé detaily. Podle Göteborgs-Posten byly opuštěny i vyhřívané stany, protože je termální drony okamžitě detekují. Vojáci nyní spí ve vozidlech nebo budovách. Ukrajinské zkušenosti tak NATO nepředaly jen nové technologie, ale hlavně úplně jiný způsob přemýšlení o bojišti.

Velitelé aliančních armád si navíc stále víc uvědomují, že válka na Ukrajině zásadně změnila podobu moderních konfliktů. Generálové i bezpečnostní experti během cvičení otevřeně přiznávali, že západní armády musí velmi rychle dohnat náskok, který Ukrajinci v oblasti dronové války získali. Hlavními tématy se staly investice do rojů dronů, systémů proti nim i schopnost fungovat bez závislosti na satelitní navigaci.

Celé cvičení zároveň ukázalo, že zkušenosti z reálné války dnes znamenají víc než teoretický výcvik. Ukrajina se z původního příjemce vojenské pomoci postupně stává zemí, od které se armády NATO samy učí. A právě drony jsou oblastí, kde má Kyjev momentálně obrovský náskok před většinou západních armád.

Ředitel cvičení kontradmirál Jonas Wikström koncipoval Auroru 26 jako scénář hybridního útoku na dodávky energie a potravin na Gotlandu, aby otestoval, co by NATO mohlo udělat před uplatněním článku 5. Zároveň náčelník generálního štábu varoval, že je velmi reálným scénářem, že Vladimir Putin obsadí úzký pruh Gotlandu, aby otestoval reakci aliance.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Konference ISSS každoročně přivádí do Hradce Králové významné představitele české politiky, státní správy, samosprávy i soukromého sektoru, kteří společně určují směr digitalizace veřejné správy. Letošní 28. ročník, konaný 18. a 19. května 2026, nabídl více než 180 odborných přednášek zaměřených na aktuální témata, jako jsou využití umělé inteligence při práci s daty, kybernetická bezpečnost nebo moderní komunikace s občany. Součástí programu bude také prezentace téměř 50 technologických firem, které představí inovativní řešení pro digitální budoucnost. Konferenci během dvou dnů pravidelně navštíví více než 2000 účastníků. Nově se vedle společnosti Triada stává hlavním pořadatelem také Kraj Vysočina.

Konference ISSS 2026 probíhá ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, Digitální a informační agenturou, Královéhradeckým krajem a Statutárním městem Hradec Králové a Kalendáriem Regina. Generálním partnerem konference je Česká spořitelna, hlavním AI partnerem pak Microsoft. Mezi hlavní partnery patří společnosti Asseco, Atos, CISCO, ICZ, GORDIC, SAP a Vita.

Vize nové vlády

Slavnostní zahájení se neslo v duchu prezentace vizí nové vlády v oblasti digitalizace veřejné správy, která patří mezi klíčové priority jejího programového prohlášení. V úvodu vystoupil místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který ve svém projevu zdůraznil zejména potřebu systémového přístupu k digitalizaci. Akcentoval především roli umělé inteligence v rozvoji ekonomiky založené na vyšší přidané hodnotě a její význam při modernizaci státní správy.

Lukáš Klučka, vládní zmocněnec pro digitalizaci a strategickou bezpečnost, a Lukáš Kačena, vládní zmocněnec pro AI, představili 22 nejvýznamnějších priorit v digitalizaci státního aparátu, kterým se vláda Andreje Babiše v následujícím čtyřletém období plánuje věnovat.

„Společně s Digitální informační agenturou a dalšími úřady se nám podařilo nastavit harmonogram, který respektuje zákonné termíny digitalizace veřejné správy. Věříme, že se všechny služby podaří do příštího roku zdigitalizovat, a jsme připraveni úřadům pomoci, pokud budou při plnění harmonogramu potřebovat podporu. Prioritou je pro nás 22 klíčových IT projektů vycházejících z programového prohlášení vlády, které doplňuje dalších 33 strategických projektů navázaných na aktuální legislativu. Mezi nejdůležitější oblasti patří také digitalizace zdravotnictví, například zavedení eŽádanky po vzoru eReceptu,“ vysvětluje Lukáš Klučka.

Pohled soukromého sektoru

Konference ISSS je pro soukromý sektor tradiční příležitostí představit digitální služby nejvyšším zástupcům veřejné správy a následně je pomoci zavést do praxe, aby usnadňovaly každodenní život občanů.

„Dosažení cíle vyžaduje úzkou spolupráci veřejného a soukromého sektoru, přičemž Česká spořitelna poskytuje veřejnému sektoru efektivní podporu a využívá AI pro řešení na míru pro města a obce. Nová aplikace analyzuje finanční zdraví všech 6 258 českých obcí a umožňuje jim porovnat svou kondici s podobnými obcemi. Nabízí přehled klíčových ukazatelů a pomáhá lépe vyhodnotit možnosti investic do

infrastruktury, energetiky a veřejných služeb,“ říká Norbert Hovančák, člen představenstva zodpovědný za korporátní bankovnictví a finanční trhy v České spořitelně.

„Podle posledního Microsoft AI Diffusion Reportu dnes v České republice aktivně využívá umělou inteligenci 30,1 % lidí v produktivním věku, což je srovnatelné se Spojenými státy. V evropském kontextu ale zůstáváme až na 14. místě. Nechybí nám technologie ani talent – chybí nám odvaha začít. V oblasti AI totiž neuspěje ten, kdo čeká na dokonalé podmínky, ale ten, kdo se dokáže rozhodnout a vyjet včas ze stanice,“ říká Michal Stachník, country manager společnosti Microsoft Česká republika a Slovensko.

„Nejlepší digitalizace je ta, kterou občan téměř ani nevnímá — protože funguje přirozeně, tiše a spolehlivě v pozadí. Nezahlcuje formuláři, nekomplikuje život novými překážkami, ale naopak odstraňuje zbytečné kroky, šetří čas a umožňuje lidem soustředit se na to podstatné. Skutečně moderní stát není poznat podle množství technologií, ale podle toho, jak snadné je v něm vyřídit běžné věci,“ říká Tomáš Renčín, výkonný ředitel konference ISSS

Český zavináč za rok 2026 získala Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) za projekt eDávky a celkový přínos v digitalizaci agend a Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (MPSV ČR) za dlouhodobě úspěšnou činnost sektoru digitalizace správních agend a služeb pro občany v oblasti sociálních věcí a sociálního zabezpečení. Cenu převzali na slavnostním nedělním galavečeru konference ISSS 2026 ve Filharmonii Hradec Králové ústřední ředitel ČSSZ František Boháček a vrchní ředitel Sekce informačních technologií MPSV ČR Karel Trpkoš.

Ceny Český zavináč předali Milan Hašek, zástupce generálního partnera České spořitelny a ředitel Veřejného sektoru a realitních obchodů České spořitelny, a Tomáš Renčín, předseda spolku Český zavináč.

„Letošní cenu jsme se rozhodli udělit MPSV a ČSSZ dohromady, jelikož velká část jejich projektů se prolíná a je do jisté míry integrovaná. U MPSV se v posledních letech jedná zejména o projekty jako jsou Klientská zóna Jenda, která digitalizovala proces přihlašování nezaměstnaných na Úřad práce a následnou komunikaci s ním, nebo Virtuální asistentku Evu na bázi umělé inteligence, která na lince Úřadu práce odbavuje jednodušší požadavky. ČSSZ zase nastartovala projekt eDávky, který představuje klíčový krok v modernizaci nemocenského pojištění,“ řekl Tomáš Renčín, předseda spolku Český zavináč.

Jaroslav Prošek

Klíčovou roli hraje to, jestli politici dokážou o bezpečnosti mluvit otevřeně a srozumitelně. V některých zemích se veřejně říká, že hrozby jsou reálné, že obrana něco stojí a že se to může dotknout životního komfortu lidí. Právě díky tomu tam společnost dokáže přijímat i náročná rozhodnutí, ať už jde o vyšší výdaje na obranu nebo změny v přístupu k bezpečnosti.

Jinde se ale volí opačný přístup. Rizika se zlehčují, nepříjemná témata se odsouvají a lidem se nabízí uklidňující představy o tom, že se konfliktům lze vyhnout bez větších změn. Příkladem může být i Slovensko, kde se čas od času objevuje představa, že vyvažování vztahů na všechny strany samo o sobě zajistí bezpečí. Může se zdát, že takový přístup ale stojí spíše na přáních než na reálném posouzení situace.

Právě tady se ukazuje, co dnes znamená skutečný progres. Nejde jen o technologie nebo modernizaci armád. Jde o schopnost říkat věci tak, jak jsou. Otevřeně, bez zjednodušování a bez snahy zalíbit se za každou cenu. Pokud mají lidé přijmout změny, které se dotknou jejich života, musí rozumět tomu, proč jsou nutné.

Zkušenosti ukazují, že když se realita vysvětluje dlouhodobě a poctivě, společnost dokáže přijmout i kroky, které by dříve narážely na odpor. Debata o vojenské službě, zapojení civilistů do obrany nebo vyšší investice do bezpečnosti pak nepůsobí jako šok, ale jako logické vyústění situace. Zároveň je zřejmé, že dnešní potřeby jsou jiné než v minulosti. Nejde o masové armády, ale o lidi s konkrétními dovednostmi, kteří dokážou pracovat s moderními technologiemi a reagovat na nové typy hrozeb. Asi není třeba po operátorovi dronu chtít běh na 12 minut.

Evropa má všechny předpoklady, aby obstála. Má silnou ekonomiku, technologické zázemí i zkušenosti. To, co jí ale často chybí, je odvaha pojmenovat věci bez obalu. V době krize nerozhodují jen zdroje, ale hlavně rychlost a jasnost rozhodování. A to se odvíjí od důvěry mezi politiky a veřejností.

Právě proto dnes nejde jen o obranu v klasickém smyslu. Jde o změnu přístupu. O ochotu přestat si nalhávat, že se nás problémy netýkají, a začít o nich mluvit otevřeně. Evropě skutečně dochází čas, ale ne proto, že by neměla prostředky. Dochází jí čas na to, aby si začala říkat pravdu.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Na první pohled to působí jako scéna vystřižená z filmu Terminátor. V ulicích Shenzhenu (Čína) se vedle policejní hlídky pohybuje humanoidní robot T800 od společnosti EngineAI. Není za sklem, není na veletrhu, není v laboratoři. Je venku mezi lidmi, jde po chodníku, reaguje na okolí a přirozeně zapadá do rytmu města. To, co by ještě před pár lety působilo jako technologická atrakce, dnes vypadá skoro samozřejmě.

Právě tenhle moment samozřejmosti je možná důležitější než samotná technologie. Evropa je zvyklá diskutovat, regulovat, analyzovat dopady a vytvářet rámce. Čína zatím testuje v praxi. Z pohledu bezpečnosti to není jen otázka robota, ale přístupu. Zatímco v evropském prostoru se podobné nasazení rozebírá na úrovni etiky, ochrany soukromí a legislativy, v Číně už probíhá reálný provoz, ze kterého se sbírají data, zkušenosti a zpětná vazba.

To neznamená, že jeden přístup je automaticky správný a druhý špatný. Znamená to ale, že jeden je výrazně rychlejší. Evropská unie si dala záležet na vytvoření rámce, jako je AI Act (první komplexní zákon na světě, který systematicky upravuje využívání umělé inteligence), který má chránit občany a nastavovat pravidla pro využití umělé inteligence. Jenže právě taková pravidla zároveň zpomalují nasazení v praxi. V bezpečnostních složkách to platí dvojnásob. Jakmile se objeví technologie, která by mohla zasahovat do práv občanů, proces schvalování se násobně komplikuje.

Když si představíme podobný scénář v Česku, působí to skoro úsměvně. Ne proto, že bychom technologii nezvládli, ale proto, že by se pravděpodobně nikdy nedostala přes celý proces schvalování. Robot by musel projít certifikací, posouzením vlivu na soukromí, bezpečnostními audity, testováním v kontrolovaném prostředí a nakonec by se otevřela veřejná debata, jestli je vůbec vhodné, aby „něco takového“ chodilo po ulicích. Mezitím by technologie zastarala o jednu generaci.

Trochu s nadsázkou by se dalo říct, že aby se humanoidní robot dostal do ulic v Česku, muselo by se stát několik věcí. Musel by být legislativně definován jako „neagresivní asistenční prostředek“, nesměl by sbírat citlivá data, ideálně by neměl mít kameru, a pokud ano, tak by obraz nesměl být ukládán. Musel by být pod neustálým dohledem člověka a pravděpodobně by měl mít i jasně viditelné tlačítko nouzového vypnutí. A samozřejmě by se vedla debata, jestli jeho vzhled není příliš „znepokojivý“ pro veřejnost.

Za tímhle humorem je ale reálný problém. Evropa má špičkové inženýry, silné univerzity a dlouhou tradici výzkumu. Co jí často chybí, je schopnost rychle převést technologii do praxe. V oblasti robotiky a umělé inteligence se tak postupně dostává do role pozorovatele, zatímco jiné regiony experimentují přímo v terénu.

Nasazení robota jako T800 tedy není jen technologická kuriozita. Je to signál změny. Ukazuje, že hranice mezi digitálním a fyzickým světem se stírá a že roboti přestávají být nástroji skrytými v továrnách. Stávají se viditelnou součástí společnosti, a dokonce i bezpečnostního aparátu.

Pro Evropu to není výzva k bezhlavému kopírování. Je to spíš otázka rovnováhy. Jak si zachovat důraz na práva a bezpečnost, ale zároveň neztratit schopnost inovace a praktického nasazení. Pokud se to nepodaří, může se snadno stát, že budeme mít nejlepší pravidla na světě pro technologie, které se vyvíjejí a testují úplně jinde. Technologie totiž nemění svět ve chvíli, kdy je úžasná – ale ve chvíli, kdy přestane být zvláštní.

Když se dnes mluví o humanoidních robotech, často se vedle čínského T800 zmiňují i projekty jako Tesla Optimus nebo Boston Dynamics Atlas od Boston Dynamics. Na první pohled vypadají podobně. Dvě ruce, dvě nohy, lidská silueta, snaha pohybovat se jako člověk. Jenže ve skutečnosti reprezentují tři úplně odlišné filozofie toho, k čemu humanoidní robot vlastně je.

Robot T800 od EngineAI je zajímavý hlavně tím, kde se objevil. Veřejný prostor, policejní hlídka, přímý kontakt s lidmi. Nejde ani tak o to, že by byl technologicky o řád dál než konkurence. Jde o to, že už teď testuje roli robota jako součásti bezpečnostního systému. Je to demonstrace integrace. Robot jako „partner“ člověka v terénu.

Oproti tomu Tesla Optimus od Elona Muska míří úplně jinam. Jeho primární ambice není bezpečnost ani veřejný prostor, ale ekonomika práce. Optimus má jednou vykonávat rutinní činnosti ve výrobě, logistice nebo domácnostech. Tesla staví na své expertíze v oblasti AI a autonomního řízení, takže robot má být spíš „fyzickým rozšířením“ jejich softwaru. Zjednodušeně řečeno: místo auta, které se pohybuje samo, tělo, které pracuje samo. Nasazení je zatím opatrné a probíhá hlavně v kontrolovaných prostředích.

A pak je tu Boston Dynamics Atlas. Ten dlouhodobě představuje technologickou špičku v pohybu. Skoky, salta, běh přes překážky, neuvěřitelná stabilita. Atlas ukazuje, co je možné z hlediska biomechaniky a řízení pohybu. Jenže zároveň zůstává spíš demonstrací technologických schopností než produktem pro každodenní nasazení. Boston Dynamics sice své roboty komercializuje, ale Atlas je pořád víc „výkladní skříň“ než pracovní nástroj.

To nejzajímavější se ukáže, když tyto tři přístupy postavíme vedle sebe.

Čína tlačí na rychlou integraci do reálného světa. Nečeká na dokonalost, ale testuje v praxi. Robot nemusí být perfektní, stačí, že funguje dostatečně dobře a sbírá data. T800 je přesně tenhle případ. Je to krok do reality, i když zatím opatrný.

Americký přístup, reprezentovaný Teslou, je víc ekonomický. Robot musí dávat smysl z hlediska produktivity a návratnosti. Nejde o to, aby chodil po ulici, ale aby jednou nahradil lidskou práci tam, kde je to drahé nebo neefektivní.

A Boston Dynamics představuje třetí osu. Technologickou excelenci bez tlaku na okamžité nasazení. Posouvá hranice toho, co roboti fyzicky zvládnou, a tím nepřímo ovlivňuje všechny ostatní.

Z evropského pohledu je to trochu nepříjemné srovnání. Evropa má know-how i výzkum, ale chybí jí jasný „příběh“, kam humanoidní roboty vlastně směřují. Bezpečnostní nasazení by naráželo na regulace, průmyslové využití zase na pomalejší adopci a menší technologické giganty. Výsledkem je, že Evropa často sleduje, co dělají ostatní, místo aby určovala směr.

A možná právě proto působí robot T800 v ulicích Šen-čenu tak silně. Ne proto, že by byl nejlepší na světě, ale protože už teď existuje v kontextu, kam se ostatní teprve snaží dostat. Ukazuje budoucnost, která není otázkou deseti let, ale spíš několika málo let. A zároveň nastavuje zrcadlo tomu, jak rozdílně jednotlivé části světa přemýšlejí o technologii, riziku a pokroku.

S nasazením podobných robotů se ale nevyhnutelně pojí i otázky, které nejde přehlížet. Jakmile se humanoid pohybuje ve veřejném prostoru a je vybaven senzory, kamerami a napojením na systémy umělé inteligence, stává se z něj mobilní nástroj dohledu, který může výrazně rozšířit schopnosti státu sledovat dění v reálném čase. To otevírá téma soukromí a hranic přijatelného monitoringu, zvlášť když technologie dokáže analyzovat chování, identitu nebo vzorce pohybu lidí. Další rovina je autonomie. Čím víc rozhodování robot převezme, tím složitější je určit odpovědnost za jeho chyby nebo zásahy. Je to stále jen nástroj v rukou člověka, nebo už aktér, který nese část rozhodovací pravomoci. A právě tady se láme otázka, jestli jde o skutečný milník. Ne ani tak technologický, ale společenský. Robot T800 ukazuje, že jsme schopni takové systémy dostat do reality, ale zatím jen na začátku jejich role. Do budoucna bude klíčové sledovat, jestli se posunou od doprovodné funkce k samostatným úkolům, jak se propojí s širšími bezpečnostními systémy a hlavně, jak na to zareaguje legislativa a veřejnost v různých částech světa.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Ve dnech 5.–9. 5. si připomínáme 81. výročí konečného osvobození našeho území – vítězství nad fašistickými (nacistickými) okupanty a konec 2. světové války v Evropě.

Čest a sláva našim hrdinům – obráncům vlasti, a to na všech frontách! Nezapomeneme!

Pavel Bílek

Prezident a generál CAKO

Ministr obrany Jaromír Zůna navštívil dvě baltské republiky, Litvu a Lotyšsko. Během dvoudenního pobytu jednal s vedením ministerstev obrany obou zemí a zavítal mezi české vojáky, kteří v rámci Mnohonárodního brigádního uskupení pomáhají s ochranou východního křídla NATO.

„Vážím si toho, co čeští vojáci díky své přítomnosti v Litvě a v Lotyšsku dělají nejen na podporu obrany východního křídla NATO, ale potažmo i pro bezpečnost České republiky a jejích obyvatel. Díky zahraničním misím navíc sbírají cenné zkušenosti, které pak mohou využít i ve službě pro naši republiku. Zároveň bylo cenné přímo od nich slyšet, jaké mají názory na fungování Armády ČR a její budoucnost,“ uvedl ministr obrany Jaromír Zůna.

Intenzivní program zahájil ve čtvrtek v Litvě na vojenské základně v Rukle, kde působí i téměř stovka příslušníků prostějovského 102. průzkumného praporu. Ministr obrany zde nejdřív uctil památku litevských i zahraničních vojáků padlých v misích a poté se zúčastnil debaty s velením mezinárodních sil. Následovalo setkání s českými vojáky, kteří mu ukázali vojenskou techniku, kterou mají v Litvě k dispozici, a popsali hlavní úkoly, které zde plní. Během více než hodinové debaty vedl s českými průzkumníky diskusi ohledně aktuálních problémů i budoucnosti Armády ČR, vysvětloval jim záměry české vlády v oblasti obrany i cíle resortu.

Poté se česká delegace přesunula do Vilniusu, kde ministr Jaromír Zůna absolvoval jednání se svým litevským protějškem Robertasem Kaunasem. Jednali spolu o obranné spolupráci, v jejímž rámci působí čeští vojáci v Litvě, aktuálních hrozbách a nutnosti posilování vojenských kapacit včetně protivzdušné obrany. Oba ministři probírali také možnou českou pomoc při výcviku litevských specialistů v oblasti elektromagnetického boje, a to v především souvislosti s pořízením dvojice pasivních sledovacích systémů VERA-NG. Litevská strana poděkovala za přítomnost českých vojáků a vyjádřila naději, že jejich mise bude pokračovat i v příštích letech. Pracovní den ukončil ministr Zůna na české ambasádě ve Vilniusu, kde jednal s českým velvyslancem (a bývalým náčelníkem Generálního štábu AČR) Alešem Opatou.

V pátek ráno se česká delegace přesunula do sousedního Lotyšska, kde po příletu a přivítání českým velvyslancem v Rize Martinem Vítkem zamířila na vojenskou základnu Adaži.

Zde následovalo setkání s náměstkyní lotyšského Ministerstva obrany Liene Gatere. Také ona poděkovala za přítomnost českých vojáků – v tomto případě příslušníků 153. ženijního praporu – mezi další témata jednání patřily obranná spolupráce, současné hrozby či technologické změny na bojišti, což se aktuálně týká například využívání dronů a budování protidronové obrany.

Poté se se ministr obrany setkal s českými ženisty „v plné polní“, s nimiž vedl debatu například o výdajích na obranu, modernizaci armády a perspektivě služby v ozbrojených silách. Dvěma z nich také popřál k narozeninám, které právě slavili. Následně se delegace přesunula na velitelství základny Adaži, kde kanadští důstojníci seznámili ministra obrany s hlavními aspekty mezinárodní mise v Lotyšsku. Také došlo na setkání s několika českými vojáky i příslušníky armád dalších zemí.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Hranice mezi mírem, krizí a válkou je stále méně zřetelná, naši protivníci tomu dobře rozumějí, varuje šéf české armády Karel Řehka. Podle něj je zásadní posílit spolupráci s civilními institucemi a budovat odolnou společnost.

Česko a jeho spojenci se podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky konečně probudili a přiznali si, že válka v Evropě je reálná možnost.

„Nacházíme se v nejtěžší bezpečnostní situaci od konce studené války. Se vším, co vím, se všemi zkušenostmi, které mám, jsem si naprosto jistý, že běžíme závod s časem, abychom se v Evropě vyhnuli tragédii,“ upozornil Řehka na zahájení alianční konference o civilně-vojenské spolupráci, kterou česká armáda spolupořádá.

Vedle budování silné armády je podle něj stejně tak důležité prohlubovat spolupráci s civilním světem. Právě na civilní infrastruktuře, jako jsou železnice nebo přístavy, jsou vojáci závislí.

„Bez fungující civilní infrastruktury selže i nejsofistikovanější vojenský plán,“ zdůraznil Řehka s tím, že jde o zásadní součást kolektivní obrany, na které je potřeba pracovat před vypuknutím krize.

Řehka ve funkci náčelníka generálního štábu končí, závazek v armádě mu končí na konci srpna. V politickém zákulisí proto finišuje výběr jeho nástupce. Z okruhu vhodných adeptů už vykrystalizovali favorité. Kromě dříve známých jmen, generálů Petra Čepelky a Václava Vlčka, je na seznamu podle zdrojů Seznam Zpráv také generál Petr Svoboda.

Rozmazaná hranice války

Zatímco dřív jsme se podle Řehky spoléhali na to, že poznáme, kdy se konflikt blíží, dnes se hranice mezi mírem, krizí a válkou stále ztenčuje a rozmazává. „Naši protivníci tomu velmi dobře rozumějí,“ varoval šéf české armády.

Válka tak už nezačíná tím, že tanky přejedou hranice, Rusko a jeho spojenci totiž podle Řehky operují pod prahem konfliktu. To znamená, že testují demokratické země a hledají jejich slabiny, zesilují nejistotu a podkopávají důvěru mezi občany a institucemi státu.

Jedinou účinnou obranou je v takové nové realitě podle náčelníka generálního štábu odolná společnost. „Pokud chceme odradit agresora, nestačí mít silné ozbrojené síly, protivníci musí vidět soudržnou společnost. Instituce, které fungují i pod tlakem. Infrastrukturu, která je chráněná a odolná. Obyvatelstvo, které je informované a připravené,“ vysvětlil Řehka.

Na těchto podmínkách závisí také nové obranné plány Severoatlantické aliance. Ty odsouhlasili prezidenti a premiéři členských států NATO před třemi lety na summitu ve Vilniusu.

Jde o nejpodrobnější návod od konce studené války, co dělat v případě útoku Ruska nebo jiného agresora. Alianční plánovači podrobně rozepsali nutné kroky na stovkách stránek a každá země má v těchto plánech své úkoly – například co má dodat pro společnou obranu, jak rychle a kam má své vojáky a techniku přesunout. Zafungovat to ale může jen v případě, že každý stát plní, k čemu se zavázal.

Právě investice do obranyschopnosti budou jedním z hlavním témat summitu NATO, který se uskuteční za tři měsíce v turecké Ankaře. Kabinet Andreje Babiše (ANO) čelí kritice za to, že v letošním rozpočtu dá na obranu méně než dvě procenta HDP.

Minulý týden do Česka přijel generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte a sešel se s Babišem.

„Domluvili jsme si, že naše týmy si vymění čísla, aby bylo jasné, jaká jsou ta procenta,“ uvedl premiér po schůzce s Ruttem. „Už jednou jsem to Donaldu Trumpovi na summitu NATO vysvětloval, že každý máme jiné HDP, ale uděláme všechno pro to, abychom závazky plnili. Naše armáda má v Alianci skvělý zvuk, naši vojáci mají skvělou reputaci, jsme na ně hrdí, velice si jich vážíme,“ zdůraznil Andrej Babiš.

Zdroj: Seznam Zprávy

Jednání mezi Spojenými státy americkými a Íránem dnes nepůsobí jako snaha o definitivní řešení, ale spíš jako udržování křehké rovnováhy. Obě strany vědí, že otevřený konflikt by byl extrémně nákladný, ale zároveň si nemohou dovolit ustoupit natolik, aby ztratily strategickou pozici. Výsledkem je dlouhodobé napětí, které se neustále posouvá, ale málokdy skutečně láme.

Aktuální vývoj to jen potvrzuje. Obě strany se sice dohodly na krátkodobém příměří, které bylo uzavřeno doslova na poslední chvíli před hrozící eskalací, ale zároveň ho obě prezentují jako vlastní vítězství.

Právě to je důležité – nejde o skutečné uklidnění situace, ale o klasický moment „pauzy mezi koly“. Příměří navíc stojí na velmi křehkých podmínkách, například otevření Hormuzský průliv pod dohledem Íránu, což samo o sobě ukazuje, že Teherán si zachovává klíčovou páku.

Klíčovým bodem zůstává jaderný program. Írán se pohybuje v šedé zóně – oficiálně neusiluje o jadernou zbraň, ale technicky se k ní postupně přibližuje. Zvlášť znepokojivý je fakt, že podle dostupných informací disponuje více než 400 kilogramy uranu obohaceného přibližně na 60 %. To je úroveň, která už je z vojenského hlediska velmi citlivá. Ještě zásadnější je ale jiná otázka: není úplně jasné, kde přesně se tento materiál nachází a v jaké je formě. Právě tahle nejistota zvyšuje napětí víc než samotná čísla.

Írán tím vytváří zvláštní typ tlaku. Nehrozí přímo, ale zároveň udržuje protivníky v nejistotě. Je to strategie, která nestojí na jednom silném kroku, ale na dlouhodobém posouvání hranic. Každé další jednání tak není ani průlomem, ani selháním, spíš dalším krokem ve hře o čas.

Do toho vstupuje i širší geopolitika. Současná situace totiž – paradoxně – vyhovuje i dalším velkým hráčům, především Čína. Pro ni je výhodné už samotné rozptýlení americké pozornosti mimo indo-pacifický prostor. Každý konflikt na Blízkém východě znamená, že se zdroje, politická energie i vojenské kapacity USA dělí mezi více směrů.

Ještě důležitější je ale jiná rovina. Probíhající napětí funguje jako „živá laboratoř“. Sledují se reálné nasazení dronů, raket, protivzdušné obrany i rozhodovací procesy pod tlakem. To všechno jsou data, která mají obrovskou hodnotu. Čína tak může analyzovat chování svých potenciálních protivníků bez toho, aby sama nesla přímé náklady konfliktu.

Zároveň se tím postupně „opotřebovávají“ zásoby – ať už jde o munici, technologie nebo politický kapitál. Každý odpálený dron, každá raketa a každé odhalené taktické rozhodnutí je zároveň ztráta i informace. A právě kombinace těchto dvou efektů je z dlouhodobého hlediska strategicky velmi cenná.

Když se na situaci podíváme v širším kontextu, je zřejmé, že nejpravděpodobnější není ani rychlá dohoda, ani velká válka. Mnohem realističtější je pokračování současného stavu – tedy řízené napětí, občasné incidenty a paralelní vyjednávání. Problém je, že takový stav není stabilní v dlouhodobém horizontu. Čím déle trvá, tím víc roste riziko chyby, špatného odhadu nebo nečekané eskalace.

Zkušenost z konfliktů, které se rozvinuly po Euromajdanu, navíc ukazuje, že moderní války často nezačínají jedním jasným momentem. Spíš se postupně „rozbíhají“, až se v určitém bodě nedají zastavit. Íránský případ má k tomuto modelu nepříjemně blízko.

Pro Evropu to není vzdálený problém. Každé napětí v regionu se promítá do cen energií, stability trhů i celkové bezpečnostní situace. Evropa přitom není hlavním aktérem, ale bude jedním z prvních, kdo pocítí důsledky případné eskalace.

Celkově tak nejde ani tak o otázku, jestli konflikt přijde, ale spíš v jaké podobě a kdy. Írán dnes hraje dlouhou hru, ve které kombinuje technologický pokrok, geopolitickou polohu i psychologický tlak. A právě ta kombinace – včetně nejasností kolem jaderného materiálu, křehkých příměří a tichého sledování ze strany dalších velmocí – z něj dělá jedno z nejméně předvídatelných bezpečnostních témat současnosti.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Americký prezident Donald Trump a Írán odsouhlasili pákistánský návrh na dvoutýdenní příměří. Došlo k tomu zhruba hodinu a půl před tím, než vypršelo ultimátum, které dal Trump Íránu a ve kterém sliboval zničení celé civilizace. Teherán souhlasí i s plavbou Hormuzským průlivem pod dohledem íránské armády. Jednání mezi oběma stranami začnou v pátek 10. dubna v pákistánském Islámábádu.

„Za předpokladu, že Íránská islámská republika souhlasí s úplným, okamžitým a bezpečným otevřením Hormuzského průlivu, souhlasím s pozastavením bombardování a útoku na Írán na dobu dvou týdnů,“ napsal americký prezident na sociální síť Truth social. Podle Trumpa USA splnily všechny vojenské cíle a blíží se ke konečné dohodě o dlouhodobém míru s Íránem.

Krátce poté odsouhlasila návrh také íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti. Podle ministra zahraničí Abbáse Arakčího rovněž Teherán souhlasil s plavbou Hormuzským průlivem pod dohledem íránské armády.„Máme prst na spoušti, a jakmile nepřítel udělá sebemenší chybu, bude na ni reagováno plnou silou,“ uvedla rada.

Oznámení přišlo poté, co Pákistán v roli prostředníka předložil Spojeným státům návrh na odvrácení ničivých útoků na Írán, kterými Trump v posledních dnech hrozil. Americký prezident v úterý pohrozil zničením „celé jedné civilizace“, pokud Írán nepřistoupí na dohodu, ultimátum mělo skončit v noci z úterý na středu ve 2:00 SELČ.

O uran bude dokonale postaráno, řekl Trump

Trump označil dohodu za naprosté vítězství pro Spojené státy. „Naprosté a úplné vítězství. Stoprocentně. O tom není pochyb,“ sdělil Trump v krátkém telefonickém rozhovoru pro AFP nedlouho po oznámení příměří.

Podle amerického prezidenta to byla Čína, kdo pomohl dostat Írán k jednacímu stolu, aby souhlasil s dvoutýdenním příměřím. Trump má v květnu odcestovat do Pekingu, kde se setká se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem.

Pákistánský premiér Šahbáz Šaríf, který dohodu zprostředkovával, pozval zúčastněné strany na pátek 10. dubna do Islámábádu na jednání o konečné dohodě. „Íránská islámská republika a Spojené státy americké se spolu se svými spojenci dohodly na okamžitém příměří úplně všude, včetně Libanonu a dalších míst, s okamžitou platností,“ napsal Šaríf na X.

Obě strany podle něj prokázaly svým souhlasem se 14denním příměřím „pozoruhodnou moudrost“. Jednání v pákistánském hlavním městě by mělo vést ke konečné dohodě o urovnání „všech sporů“ a k „udržitelnému míru“, dodal pákistánský premiér.

Zdroj z Bílého domu podle agentury AP potvrdil, že příměří se vztahuje také na Izrael a proíránské hnutí Hizballáh, které svádějí boje v Libanonu. V nich zemřelo za více než měsíc trvání konfliktu více než 1500 lidí.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu však toto popřel. Uvedl, že podporuje dvoutýdenní příměří mezi USA a Íránem, zároveň ale zdůraznil, že se tato dohoda dle něj na Libanon nevztahuje.

Spojené státy a Izrael zahájily 28. února údery proti Íránu, které zažehly regionální válku. Teherán a jeho spojenci v odvetě začali drony, balistickými střelami a raketami útočit nejen na Izrael a na americké vojenské objekty na Blízkém východě, ale i na civilní cíle včetně ropné infrastruktury v okolních arabských zemích. V důsledku íránské faktické blokády Hormuzského průlivu značně vzrostly ceny ropy a plynu na světových trzích.

Desetibodový plán ukončení války podle teheránské televize

1. Úplné ukončení války v Iráku, v Libanonu a v Jemenu.

2. Úplné a trvalé ukončení války s Íránem bez časového omezení.

3. Úplné ukončení všech konfliktů v regionu.

4. Znovuotevření Hormuzského průlivu.

5. Vypracování protokolu a podmínek k zajištění svobody a bezpečnosti plavby v Hormuzském průlivu.

6. Úplné uhrazení nákladů na obnovu Íránu.

7. Úplný závazek zrušení sankcí vůči Íránu.

8. Uvolnění íránských finančních prostředků a zmrazených aktiv držených Spojenými státy.

9. Írán se plně zavazuje, že nebude usilovat o získání jakýchkoli jaderných zbraní.

10. Okamžité příměří vstoupí v platnost na všech frontách ihned po schválení výše uvedených podmínek.

Zdroj: iDNES.cz

Šeršeň: Hrozby už nejsou jen „viditelné“. Bezpečnost vnímám jako sdílenou odpovědnost – Aktuality | Plzeň.cz

Nejvýznamnější křesťanský svátek a svátek jara je tu.

Využijme letošních Velikonoc a připomeňme si duchovní rozměr a hodnotový základ naší společnosti.

Meditujme.

Přeji požehnané a radostné Velikonoce!

Prof. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Ministerstvo zahraničních věcí respektuje právně závazný nález Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 8/25, vydaný dne 1. dubna 2026, v němž Ústavní soud konstatoval, že obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách je v rozporu s ústavním pořádkem ČR.

Smlouva byla podepsána dne 24. října 2024 v Praze, poté schválena Senátem Parlamentu ČR dne 23. ledna 2025 a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR dne 6. března 2025. Skupina 17 senátorů nicméně v rámci předběžného přezkumu ústavnosti mezinárodních smluv podle článku 87 odst. 2 Ústavy ČR podala návrh na posouzení ústavnosti mezinárodní smlouvy k Ústavnímu soudu. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud konstatoval její nesoulad s ústavním pořádkem, celý ratifikační proces je nyní pozastaven. Vláda nyní podrobně studuje právní implikace vyplývající z nálezu a vyhodnotí z toho plynoucí varianty dalšího postupu.

Tato věc má i politický rozměr, proto ministr Petr Macinka otevře toto téma také na jednání některé z příštích koaličních rad.

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Ve věku 72 let zemřel docent Jaroslav Feyereisl, významná osobnost české gynekologie a porodnictví. Od roku 2000 vedl po čtvrt století Ústav pro péči o matku a dítě v pražském Podolí a zasloužil se o rozvoj oboru. Cenil si práce České atlantické komise na poli bezpečnosti.

Čest jeho památce!

Prof. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Evropa už nežije v době strategického komfortu.
Válka Ruska proti Ukrajině zásadně změnila bezpečnostní prostředí a odkryla slabiny nejen ve vojenských schopnostech, ale i v politické soudržnosti, institucionální odolnosti a důvěře společnosti.

V tomto prostředí už není zahraniční politika abstraktní diplomacií.
Stala se jedním ze základních pilířů národní bezpečnosti.

Právě v tomto kontextu je nutné podrobit bližšímu posouzení kroky a kontakty českého ministra zahraničních věcí.

⸻

Jeho kontakty s představiteli maďarské vlády mohou na první pohled působit jako běžná součást diplomatické praxe. Kontext je však zásadní.

Maďarsko v posledních letech zaujímá specifickou a často kontroverzní pozici v rámci Evropské unie i NATO. Jeho vedení udržuje vztahy s Ruskou federací i v době, kdy válka na Ukrajině vyvolala jednotnou evropskou reakci.

Tato odlišnost vyvolává mezi spojenci otázky důvěry, soudržnosti a potenciálních bezpečnostních rizik.

⸻

V tomto kontextu nelze podobné kontakty hodnotit pouze diplomaticky, ale především bezpečnostně.

Nejde o to, zda jsou tyto kontakty formálně přípustné.
Jde o to, zda přinášejí jasnost — nebo nejednoznačnost.

A v dnešním geopolitickém prostředí není nejednoznačnost neutrální.

Je to zranitelnost, kterou lze využít.

⸻

Hybridní hrozby dnes nefungují pouze prostřednictvím vojenské síly.
Operují skrze:
• vlivové sítě
• politické narativy
• nepřímé komunikační kanály
• a postupné oslabování důvěry

Jejich cílem není okamžitý rozvrat, ale dlouhodobé oslabení.

⸻

Proto jsou otázky spojené s aktivitami českého ministra zahraničních věcí legitimní:
• Jaký je strategický účel těchto kontaktů?
• Jak jsou v souladu se závazky České republiky v NATO a EU?
• Jaká opatření existují proti možnému vlivovému působení?

⸻

Česká republika se historicky profiluje jako spolehlivý člen euroatlantického prostoru.
Tato pozice není symbolická — je zásadní pro její bezpečnost.

Důvěra mezi spojenci stojí nejen na závazcích, ale i na čitelnosti a konzistenci.

Jakmile do systému vstoupí nejednoznačnost, důvěra se začne vytrácet.

⸻

Rizikem tedy není náhlý kolaps zahraniční politiky.
Rizikem je něco mnohem subtilnějšího:

postupný přechod od strategické jasnosti ke strategické nejistotě.

A právě nejistota je prostředí, ve kterém hybridní hrozby prosperují.

⸻

Toto není výzva k izolaci.
Ani odmítnutí diplomacie.

Je to výzva k disciplíně v diplomacii — k tomu, aby každý krok posiloval, nikoliv oslaboval strategickou pozici státu.

⸻

Česká republika dnes nečelí okupaci.
Ale čelí riziku vnitřního oslabování.

Takové procesy jsou pomalé, normalizované a obtížně rozpoznatelné.

⸻

Největší hrozbou dneška není přímý konflikt,
ale tiché vyprázdnění strategické soudržnosti státu.

⸻

Jasnost proto není luxus.
Je to nutnost.

A v dnešní Evropě jedna z posledních linií obrany.

⸻

MUDr. Václav Jordán
CEO Paraborn – Centre for Soft Targets

V posledních měsících se stále zřetelněji ukazuje, že válka na Ukrajině není jen konfliktem o území, ale především o tempo adaptace. Informace zapadají do obrazu, který jako bezpečnostní analytik sleduji už delší dobu: nejde o izolované inovace, ale o systematický posun ve způsobu vedení války.

Už po Majdanu jsem hovořil o predikci, že se Ukrajina stane nejen geopolitickým nárazníkem, ale i testovacím prostředím budoucích konfliktů. Dnes se tato hypotéza naplňuje téměř učebnicově. Bojiště zde nefunguje jen jako místo střetu, ale jako urychlovač vývoje – něco, co by jinde trvalo roky, se zde ověřuje v řádu měsíců.

Zajímavé přitom je, co v některých zprávách nezaznívá naplno. Například systémy typu Phantom MK-1 – tedy humanoidní nebo semi-autonomní robotické platformy – zatím nejsou masově nasazeny (v únoru první dva kusy), ale jejich vývoj a testování probíhá paralelně s konfliktem. A právě to je podstatné. Nejde o to, zda konkrétní model dnes rozhoduje na frontě, ale že vzniká nová kategorie nástrojů, která bude mít dopad v horizontu několika let. Roboti netrpí únavou ani strachem a mohou nepřetržitě působit v extrémních podmínkách, přičemž jsou odolní vůči chemikáliím, radiaci nebo biologickým látkám. Obří armády humanoidů nakonec znehodnotí taktickou výhodu nepřítele v jakémkoli konfliktu, podobně jako dnešní jaderné odstrašení.

Podobně je potřeba číst i informace o amerických kontraktech a širším zapojení technologických firem. Spojené státy i další aktéři postupně rozšiřují spolupráci se soukromým sektorem, a to nejen v oblasti zbraní, ale i dat, softwaru a autonomních systémů. Tento trend sleduji dlouhodobě – a není omezený jen na Ukrajinu. Oznámení o vývoji obdobných technologií přicházejí i z dalších zemí, od Izraele po asijské státy. Jinými slovy, nejde o lokální inovaci, ale o začátek širší transformace.

Ukrajina v tomhle funguje jako katalyzátor. Její přístup připomíná spíš technologický startup než tradiční armádu: rychlé iterace, testování v reálném prostředí, ochota selhávat a upravovat řešení za pochodu. V kontrastu s tím působí ruský model jako klasický průmyslový systém – robustní, ale pomalejší v adaptaci.

Právě kombinace těchto faktorů – experimentální prostředí, zapojení soukromého sektoru a postupná robotizace – vytváří nový standard. A ten bude mít dopad i mimo samotný konflikt. V okamžiku, kdy se technologie jako autonomní platformy, pokročilé drony nebo systémy elektronického boje stanou běžnou součástí výzbroje, změní se i pravidla hry.

Pro Evropu z toho plyne několik nepříjemně konkrétních závěrů. Zaprvé, nestačí sledovat jednotlivé technologie – klíčová je schopnost jejich integrace. Zadruhé, bez hlubší spolupráce se soukromým sektorem nebude možné držet krok. A zatřetí, evropské armády budou muset přehodnotit vlastní strukturu: méně důrazu na kvantitu, více na flexibilitu a technologickou kompetenci.

Možná nejdůležitější ale je změna myšlení. Pokud Ukrajina dnes funguje jako prototyp budoucí války, pak by evropské státy neměly čekat na „hotový produkt“. Doporučení je v tomhle směru poměrně přímočaré: aktivně investovat do autonomních systémů, vytvářet testovací prostředí i v mírových podmínkách a zrychlit rozhodovací procesy, které jsou dnes často brzdou inovací.

Protože největší riziko pro Evropu není technologické zaostávání samo o sobě, ale to, že si jeho dopady uvědomí až ve chvíli, kdy už budou nové standardy definovat jiní.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Současná debata o bezpečnosti ve střední Evropě se stále častěji točí kolem jedné nepříjemné, ale zásadní otázky: děláme pro vlastní obranu dost – a děláme to včas? Zatímco některé státy regionu přistupují k posilování obrany systematicky a s jasnou vizí, jiné váhají, diskutují a odkládají rozhodnutí, která mohou mít v budoucnu zásadní důsledky.

Typickým příkladem aktivního přístupu je Varšava, která v posledních letech výrazně navyšuje investice do obrany a snaží se využít dostupné finanční nástroje, včetně evropských zdrojů. Nejde přitom jen o nákup techniky, ale o širší strategii – budování schopností, které mají především odradit. Tento přístup vychází z realistického předpokladu: potenciální protivník si dvakrát rozmyslí útok na stát, který je připravený a schopný reagovat.

Na opačné straně spektra stojí často v zahraničí zmiňovaná Praha, kde podle některých kritiků chybí jasnější směřování a důraz na využití příležitostí, které současná situace nabízí. Nejde nutně o nedostatek zdrojů, ale spíše o otázku priorit, politické vůle a schopnosti vnímat bezpečnost jako dlouhodobou investici, nikoli jako výdaj, který lze odkládat.

Podstatou celé debaty však není jednoduché srovnávání jednotlivých měst nebo států. Jde o hlubší princip: jakou roli má hrát vyzbrojování v moderní společnosti. Je to příprava na konflikt, nebo nástroj, jak mu zabránit?

Odpověď není černobílá, ale zkušenosti posledních dekád naznačují, že druhá možnost je blíže realitě. Silná obrana totiž nemusí znamenat agresivní postoj. Naopak – může být signálem stability. Pokud je stát schopen chránit své území, infrastrukturu i obyvatele, snižuje tím pravděpodobnost, že se stane cílem. V tomto smyslu funguje zbrojení podobně jako pojištění: nikdo si ho nepořizuje proto, že chce nehodu, ale proto, že ví, že riziko existuje.

Zajímavé je, že právě v evropském prostoru, který byl dlouho vnímán jako relativně bezpečný, se tato logika znovu dostává do popředí. Dlouhodobý mír vedl k určitému uvolnění a přesvědčení, že obrana není akutní prioritou. Dnešní realita však ukazuje, že bezpečnostní prostředí se může změnit rychleji, než politické systémy dokážou reagovat.

Zbrojení tedy nemusí být symbolem eskalace. Může být naopak nástrojem, jak eskalaci předejít. Klíčové je ale to, jak je komunikováno a jaký má strategický rámec. Pokud je vnímáno jako promyšlené posilování obranyschopnosti, může přispět k celkové stabilitě. Pokud je chaotické nebo opožděné, ztrácí svůj odstrašující efekt.

Stále zůstává zásadní otázka: chceme reagovat až ve chvíli, kdy bude hrozba bezprostřední, nebo jsme schopni jednat s předstihem? Bezpečnost totiž není stav, který lze jednou vybudovat a poté ignorovat. Je to proces, který vyžaduje kontinuální pozornost, vyhodnocení, investice a především ochotu vidět realitu takovou, jaká je – nikoli takovou, jakou bychom si ji přáli.

Možná tedy nejde ani tak o to, zda zbrojit, ale proč a jak. Pokud je odpovědí snaha odradit, stabilizovat a udržet mír, pak se zbrojení nestává přípravou na válku, ale jedním z nástrojů, jak jí předejít. A právě v tom spočívá jeho skutečný význam v dnešním světě.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO

Ve dnech 11.–12. března 2026 se v Černínském paláci uskutečnilo pracovní setkání expertů ze zemí NATO věnované iniciativě NATO REACH (Reach, Engage, Attract, Connect, Hire) Talent Diversity Programme. Program usiluje o posílení spolupráce mezi Mezinárodním sekretariátem a členskými státy v oblasti lidských zdrojů a zaměřuje se zejména na podporu podzastoupených spojenců při zavádění národních aktivit, které mohou zvýšit jejich personální zastoupení v Alianci.

Setkání uspořádal Mezinárodní sekretariát NATO ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR. Účastníci absolvovali řadu panelů a workshopů zaměřených na moderní náborové strategie, práci s daty a podporu uchazečů ve výběrových řízeních.

Hlavní hostkou byla Pilar Cortes, vedoucí oddělení řízení talentů NATO. Za českou stranu vystoupili státní tajemník Radek Rubeš, velvyslanec při NATO David Konecký a vedoucí Národního kontaktního místa Martin Klepetko.

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Dne 12. 3. 1999 se Česká republika stala plnoprávným členem Severoatlantické aliance.

NATO je jedinou funkční obrannou vojenskou strukturou zaštiťující většinu Evropy v dnešním turbulentním světě.

Česká atlantická komise se na celém procesu přistoupení ČR k NATO významně podílela a spoluzaložila tzv. českou bezpečnostní komunitu.

Prof. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Nový rektor Univerzity Karlovy Jiří Zima chce sebevědomou a klidnou univerzitu, respektovanou doma i v zahraničí. Také si přeje, aby instituce stála na akademické svobodě, otevřenosti a náročnosti, která podporuje excelentní vědu i kvalitní výuku. Zima svou vizi představil ve středu při svém slavnostním uvedení do funkce.

Nový rektor Univerzity Karlovy Jiří Zima chce sebevědomou a klidnou univerzitu, respektovanou doma i v zahraničí. Také si přeje, aby instituce stála na akademické svobodě, otevřenosti a náročnosti, která podporuje excelentní vědu i kvalitní výuku. Zima svou vizi představil ve středu při svém slavnostním uvedení do funkce.

Zimovo rektorské funkční období začalo 1. února, potrvá čtyři roky. Středeční inauguraci v historických prostorách Karolina přihlíželo zhruba 400 hostů, včetně politiků, zástupců dalších vysokých škol a významných institucí.

Pomyslné žezlo předala Zimovi jeho předchůdkyně Milena Králíčková, která vedla univerzitu od roku 2022 a byla první ženou v čele nejstarší české vysoké školy. Zima při slavnostním ceremoniálu udělil Králíčkové pamětní medaili za rozvoj školy a šíření jejího dobrého jména ve světě.

Svůj inaugurační projev věnoval Zima vědeckému a profesnímu zaměření, jak je to tradicí. Zima vystudoval na Univerzitě Karlově analytickou chemii a této vědní oblasti se věnoval celý svůj profesní odborný život.

Podle Zimy je důležitou součástí práce akademika na jakékoliv univerzitě mezinárodní spolupráce a studijní pobyty na renomovaných zahraničních pracovištích. „Bez zahraničních zkušeností se člověk snadno uzavře do vlastního okruhu či bubliny, přestává se rozvíjet, méně zkouší nové cesty a postupně ztrácí schopnost být skutečným přínosem pro své okolí,“ řekl Zima.

Propojení tradice s moderním řízením

„Mým cílem je, aby Univerzita Karlova byla institucí pevnou ve svých hodnotách a současně odvážnou ve svých rozhodnutích. Aby dokázala spojit tradici s moderním řízením, akademickou autonomii s odpovědností vůči společnosti a excelenci s lidskostí. Chci, aby se zde pracovalo a studovalo v prostředí, které je náročné, ale férové, otevřené a důvěryhodné,“ řekl Zima.

Na úvod inaugurace si akademici i hosté připomněli emeritního rektora univerzity Karla Malého, který byl druhým porevolučním rektorem Univerzity Karlovy. O smrti pětadevadesátiletého profesora právních dějin informovala právnická fakulta univerzity na začátku března.

Zima je analytický chemik, vysokoškolský učitel, popularizátor vědy a byl dlouholetým děkanem Přírodovědecké fakulty UK, kterou vedl v letech letech 2016 až 2024. V únoru oslavil 70. narozeniny, je v pořadí 510. rektorem Univerzity Karlovy.

Akademický senát Zimu zvolil do funkce loni v říjnu. Ve svém volebním programu avizoval, že se chce věnovat mimo jiné digitalizaci nebo investicím do infrastruktury školy či kolejí. Zabývat by se chtěl například férovými podmínkami napříč fakultami, důležitá je podle něj jejich autonomie. Důraz chce klást také na modernizaci školy. Plánuje prosazovat další systematický rozvoj kvality výuky a podmínek pro studující tak, aby UK poskytovala špičkové vzdělání.

Zdroj:  iDNES.cz, ČTK

Současná eskalace mezi Íránem na jedné straně a kombinací Spojených států amerických s Izraelem na straně druhé představuje nejvážnější mezistátní konfrontaci v regionu za poslední roky. Rozsah íránské odvety – stovky balistických střel a bezpilotních prostředků odpálených v krátkém časovém okně – ukazuje, že Teherán se rozhodl reagovat demonstrativně, nikoli symbolicky. To je klíčový rozdíl oproti předchozím epizodám řízené eskalace.

Podle dostupných údajů bylo v rámci odvetné operace vypáleno přes 460 raket a přibližně 350 dronů různých typů. Šlo o kombinaci balistických střel krátkého a středního doletu, pravděpodobně variant rodiny Fateh/Zolfaghar, a útočných bezpilotních prostředků typu „loitering munition“. Takový objem naznačuje snahu zahlcení protivzdušné obrany, nikoli pouze přesně cílené chirurgické zásahy. Přestože většina střel byla zachycena, několik průniků způsobilo ztráty na životech a škody na vojenských i civilních objektech. Paralelně pokračovaly americko-izraelské údery na vojenskou infrastrukturu uvnitř Íránu, kde jsou hlášeny stovky obětí a zásahy v několika provinciích.

Z vojenského hlediska je podstatné, že Írán nepoužil jen prostředky k symbolickému „obnovení odstrašení“, ale sáhl k masivní salvě, která testovala limity regionální protivzdušné obrany. To je signál směrem k Washingtonu i Jeruzalému, že Teherán je ochoten riskovat širší konflikt, pokud bude přesvědčen, že jde o existenční hrozbu. Zároveň si ale pečlivě hlídá, aby nepřekročil práh, který by vedl k plnohodnotné invazi nebo systematickému ničení jeho státní infrastruktury.

Pro Evropu je zásadní, že konflikt se již nepohybuje výhradně v geografii Perského zálivu. Útok bezpilotním prostředkem na britskou základnu RAF Akrotiri na Kypru je varovným precedentem. Ukazuje, že evropské území – byť v podobě zámořských nebo aliančních zařízení – může být vnímáno jako legitimní cíl v rámci širšího odvetného rámce. Pokud by se konflikt dále internacionalizoval, infrastruktura spojená s podporou operací USA nebo Izraele by se mohla stát cílem nepřímých akcí.

Rizika pro Evropu lze rozdělit do tří rovin.

První je bezpečnostní. Írán disponuje sítí partnerů a proxy struktur na Blízkém východě, ale také schopnostmi v oblasti kybernetických operací. Evropská kritická infrastruktura – energetika, logistika, bankovní sektor – je dlouhodobě cílem íránských kybernetických skupin. V situaci otevřeného konfliktu může Teherán usoudit, že asymetrické kybernetické údery proti členským státům NATO nebo Evropská unie představují relativně nízkonákladový způsob, jak zvýšit tlak bez přímé vojenské konfrontace.

Druhá rovina je energetická a ekonomická. Jakékoli narušení lodní dopravy v Hormuzském průlivu by mělo okamžitý dopad na ceny ropy a LNG. Evropa, přestože diverzifikovala zdroje po roce 2022, zůstává citlivá na cenové šoky. Dlouhodobější napětí by znamenalo nejen růst cen energií, ale i zvýšené náklady na pojištění přepravy, tlak na inflaci a potenciální politickou nestabilitu v citlivějších ekonomikách.

Třetí rovina je politická. Již nyní je patrné, že evropské státy nemají jednotný pohled na rozsah podpory americkým operacím. Pokud by došlo k dalším civilním ztrátám nebo rozšíření konfliktu, může se evropská debata vyhrotit. Írán může tuto fragmentaci aktivně podporovat informačními operacemi a propagandou zaměřenou na veřejné mínění.

Jaký je pravděpodobný vývoj? V krátkodobém horizontu lze očekávat pokračující, ale omezené údery – snahu obou stran obnovit odstrašení bez překročení bodu nevratnosti. Střednědobě však hrozí scénář „kontrolované nestability“: pravidelné salvy, kybernetické útoky, aktivity proxy skupin a ekonomický tlak, aniž by došlo k formálnímu vyhlášení války. Největším rizikem zůstává chyba v kalkulaci – například masivnější průnik střel s vysokými civilními ztrátami nebo útok na evropské území s přímými oběťmi mezi občany členských států.

Pro evropskou bezpečnostní komunitu z toho plyne několik závěrů. Je nutné posílit ochranu základen a kritické infrastruktury, zvýšit kybernetickou pohotovost a připravit scénáře krizové komunikace. Stejně důležité je však diplomatické úsilí: Evropa má stále potenciál fungovat jako prostředník, pokud si udrží jednotnou pozici. Čelí dilematům o tom, jak se zapojit nebo kde stabilizovat napětí.

Konflikt se vyvíjí den po dni a definitivní predikce je nemožná. Jisté však je, že Írán ukázal ochotu použít masivní raketové kapacity a že hranice mezi regionálním a širším, euroatlantickým dopadem se ztenčuje. Pro Evropu nejde o vzdálenou válku – jde o test její odolnosti, jednoty a schopnosti reagovat na hybridní i konvenční hrozby současně.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA

Poradce prezidenta ČAKO

Vážení,

u příležitsti 4. výročí trvání ruské invaze na Ukrajinu a s akcentem na změněnou bezpečnostní situaci předkládáme zamyšlení respektovaného bezpečnostního experta PhDr. Lukáše Šeršeně, Ph.D.

Prof. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Mír se neudržuje přáním, ale připraveností.

Čtyři roky války, kterou vede Rusko proti Ukrajině, zásadně proměnily chápání bezpečnosti v Evropě. Nejde jen o frontovou linii. Jde o technologickou revoluci ve válčení – a o test schopnosti evropských států reagovat rychle, chytře a společně.

Možné přiblížení konce konfliktu dnes nezávisí jen na počtu tanků, ale na schopnosti obou stran udržet tempo inovací, výroby a politické vůle. A právě to je pro Evropu klíčové poučení.

Nová podoba války: rychlost, data, adaptace. Levnější technologie → větší efekt.

Ukrajina ukázala, že relativně levné systémy mohou měnit průběh bojů: komerční drony upravené pro vojenské použití, masové nasazení FPV dronů a digitální systémy řízení palby nebo satelitní snímkování v reálném čase. To vše dramaticky snižuje rozdíl mezi „velkou“ a „menší“ armádou. Nejde jen o počet kusů techniky, ale o schopnost rychlé inovace a propojení systémů.

Evropa si musí uvědomit, že moderní konflikt není jen o drahých platformách (stíhačky, tanky), ale o „ekosystému“: software, senzory, datové propojení, výroba ve velkém.

Sdílení dat jako zbraň

Jedním z největších posunů je síťové vedení války – sdílení dat mezi jednotkami téměř okamžitě. Informace z dronu může během minut vést k přesnému úderu.

Evropa se učí, že izolované národní systémy nestačí. Data musí proudit rychleji než rozhodovací procesy protivníka.

Technologická válka se vyvíjí v horizontu měsíců, zatímco politické cykly běží v horizontu let. Pokud Evropa nezrychlí rozhodovací procesy, bude reagovat vždy se zpožděním. Armády a generální štáby definují potřeby. Průmysl nabízí řešení. Ale konečné slovo má politická reprezentace. Ta schvaluje rozpočty, strategii a nákupy.

Masová výroba dronů a digitálních systémů je násobně levnější než ztráta tankové brigády. Sdílený evropský vývoj může snížit duplicity. Společné nákupy mohou zlevnit výrobu. Možná odvaha investovat do inovací, podpora startupů v obranném sektoru, flexibilnější akviziční procesy a hlubší spolupráce mezi státy EU. Válka je mj. průmyslový závod, kdo vyrobí více dronů, munice, náhradních dílů – ten má nespornou výhodu.

Bezpečnost dnes není jen o počtu vojáků. Je o schopnosti propojit technologie, průmysl a politickou vůli. Průmysl je součást obrany a data jsou zbraň. Možná lze nyní bezpečnost chápat jako technologickou a datovou disciplínu.

Pokud Evropa dokáže z probíhajícího konfliktu vytěžit poučení – investovat do inovací, zrychlit rozhodování a skutečně propojit své kapacity – může z této krize vyjít silnější a samostatnější.

Pokud ne, riskuje, že zůstane technologicky pozadu v době, kdy se válka rozhoduje algoritmem rychleji než projevy v parlamentu. A to je možná nejtvrdší lekce posledních čtyř let. Evropa nemůže spoléhat na to, že bezpečnost je samozřejmost. Musí ji aktivně budovat – propojením technologií, průmyslu a politické vůle. Pokud dokáže investovat chytře, spolupracovat hlouběji a rozhodovat rychleji, může z těchto čtyř let vyjít silnější a odolnější.

Válka na Ukrajině je tragédií. Pro Evropu však zároveň představuje moment pravdy – a příležitost změnit přístup k vlastní bezpečnosti dříve, než ji k tomu donutí další krize.