Letošní rok si připomínáme 105 let od vzniku Československé republiky. Všichni si u této historické události vybaví jména jako Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik.

Avšak bez mužů, kteří bojovali po boku Dohodových států, by byla jejich pozice těžší. Československé legie bojovali v Rusku, ve Francii a Itálii. Další muži bojovali v řadách dalších Dohodových států, jako například Srbsko, Velká Británie nebo USA. Na tomto místě musím vyvrátit i jeden mýtus, a to ten, že Masaryk odešel do zahraničí, aby tam formoval legie. Není to pravda, protože první dobrovolnické jednotky vznikly nezávisle na sobě ve Francii a v Rusku již v roce 1914, tedy v době kdy byl Masaryk ještě v Rakousko-Uhersku. Masaryk odešel do zahraničí až na konci roku 1914. Avšak podíl těchto tří mužů na znovuobnovení československých jednotek ve Francii, a vznik československé legie v Itálii je nesporný. Českoslovenští dobrovolci (dobový termín) bojovali zpočátku za různé ideje. Ve Francii bojovali za myšlenku republiky, zatímco v Rusku se bojovalo za restauraci Českého království, jelikož carský režim nechtěl pochopitelně o nějaké republice ani slyšet. Teprve po únorové revoluci se začalo mezi ruskými dobrovolci mluvit o republice.

V řadách cizinecké legie 1914 – 1916

Ve Francii vznikla z českých krajanů již v roce 1914 1. rota praporu C 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie. Pod tímto dlouhým názvem se ukrývá název roty Nazdar. Tento název si však nedali sami Češi, jak by se mohlo řadě čtenářů zdát, ale dali nám ho Francouzi, jelikož slyšeli od vojáků této jednotky sokolský pozdrav nazdar. Rota 12. října 1914 slavnostně přísahala v Bayonne. 23. října odjíždí rota na frontu do Champagne. Tam strávila několik měsíců, přičemž zde utrpěla první ztráty na padlých, raněných a nemocných. Slavnějším bojištěm našich dobrovolců ve Francii se však stal Arras. Dne 9. května 1915 byla podniknuta francouzská ofenzíva, do které se zapojila i rota Nazdar. Útok slavil úspěch. Byla dobyta kóta 140, ale následný německý protiútok donutil francouzské síly ustoupit z kóty na její svah a zde se fronta ustálila. Z celkového počtu 250 vojáků jich 42 padlo a dalších zhruba 100 bylo raněno. Rota Nazdar tak po těchto bojích zaniká, ale česká jednotka ve Francii ještě ne. Ještě v červnu 1916 bojuje u vesnice Belloy-en-Santerre česká četa. Během těchto bojů má však četa 15 padlých a 28 raněných, a tak zaniká poslední česká jednotka v rámci Francouzské cizinecké legie.

Vznik Československých legií ve Francii 1917 – 1918

Další již československé jednotky vznikají až v roce 1917. Vedoucí představitelé československé odbojové akce zahájili rozsáhlou politicko-diplomatickou aktivitu, jež si kladla za cíl ustavit samostatné čs. jednotky. Výsledkem byl dekret francouzské vlády o zřízení autonomní čs. armády, která po vojenské linii podléhala vrchnímu velení francouzské armády a po linii politické ji řídila Československá národní rada. Tento dekret podepsal francouzský prezident Raymond Poincaré 19. prosince 1917. Vojenské jednotky se začali skládat z vojáků, kteří se ve dvou transportech dostali z Ruska do Francie (Husákův a Gibišův transport), z válečných zajatců z Rumunska, Srbska a Itálie, z vojáků, kteří bojovali v srbské armádě, zbylých Čechů, kteří bojovali ve Francouzské cizinecké legii roztroušeni v různých jednotkách, krajanů z Austrálie a krajanů z USA. Právě posledně jmenované do legií dostával Štefánik. V USA byl ale problém, jelikož nedlouho předtím vstoupily do války, a tak mohl Štefánik nabírat jen mezi usedlíky, kteří již překročili odvodový věk nebo ještě nezískali americké občanství. Z těchto mužů vznikly ještě během války 2 pluky, další 2 vznikly až po válce. 12. ledna 1918 vznikl 21. čs. střelecký pluk. 20. května 1918 vznikl 22. čs. střelecký pluk. Tyto dva pluky vytvořily Československou střeleckou brigádu ve Francii. Důležité datum, pro naše legie ve Francii se stal 30. červen 1918. Tento den proběhla v Darney slavnostní přísaha a předání praporu 21. čs. střeleckému pluku. Tento pluk byl v červenci 1918 nasazen na frontě v Alsasku.

Nasazení v Alsasku a Argonne 1918

„V noci z 19. na 20. srpna provedl poručík Pán, pobočník velitele 2. praporu, s poručíkem Lexou a adjutanty Horáčkem, Zeleným a Lukasem spolu se 70 dobrovolníky náhlý přepad německé pozice v Nieder-Aspachu. Celková doba přepadu 55 minut. Přepad byl tak náhlý, že Němce úplně překvapil. Dříve, než se jejich dělostřelectvo vzpamatovalo, vrátili se naši úderníci beze ztrát.“ Takto popsal budoucí generál Oldřich Španiel jednu z akcí na Alsaské frontě. Avšak ztráty se ani na této frontě našim vojákům nevyhýbaly, a tak je na vojenských hřbitovech v místech někdejších bojů pochováno několik desítek našich padlých. Po nasazení v Alsasku čekalo naše legionáře nasazení ještě slavnější, ale také krvavější. Boje u Terronu, Vandy a Vouziers. 1. prapor 21. střeleckého pluku bojoval o obec Terron, kde proběhla 21. října krvavá řež, při které rota kapitána Šidlíka byla nucena před německou přesilou ustoupit z Terronu, avšak protiútokem celého 1. praporu pod velením majora Husáka se podařilo obec dobýt zpět. 3. prapor 21. střeleckého pluku bojoval u Vandy. 22. střelecký pluk bojoval u Vouziers, kde se pokoušel dobýt kótu 153. Bohužel však neúspěšně. Během tohoto posledního nasazení československých legionářů na západní frontě padlo 9 důstojníků a 174 mužů. Dalších 876 mužů bylo raněno a 68 jich zůstalo navždy nezvěstných. Právě ještě během frontového nasazení, v noci na 29. října pobíhal mezi zákopy a postaveními legionářů poručík a pozdější generál Jaroslav Matička. Mezi legionáře rozšiřoval zprávu, že v Praze proběhl převrat a vznikl samostatný stát. Legionáři tak bojovali poslední dny na Západní frontě se zprávou, že se po válce vrátí do státu, který pomáhali svým bojem tvořit. Nasazení našich legionářů skončilo v noci na 31. října 1918, kdy byly oba pluky staženy z fronty. O několik dnů později 11. listopadu 1918 bylo podepsáno příměří v Compiégne. První světová válka skončila, ale legionáři z Francie měli před sebou ještě Sedmidenní válku s Polskem o Těšínsko, a válku s Maďary o Slovensko. I během těchto bojů řada dalších legionářů padla nebo byla raněných. Ve Francii sloužilo zhruba 10 000 legionářů, 650 z nich padlo.

Zdroj: seznam médium