Klíčovou roli hraje to, jestli politici dokážou o bezpečnosti mluvit otevřeně a srozumitelně. V některých zemích se veřejně říká, že hrozby jsou reálné, že obrana něco stojí a že se to může dotknout životního komfortu lidí. Právě díky tomu tam společnost dokáže přijímat i náročná rozhodnutí, ať už jde o vyšší výdaje na obranu nebo změny v přístupu k bezpečnosti.

Jinde se ale volí opačný přístup. Rizika se zlehčují, nepříjemná témata se odsouvají a lidem se nabízí uklidňující představy o tom, že se konfliktům lze vyhnout bez větších změn. Příkladem může být i Slovensko, kde se čas od času objevuje představa, že vyvažování vztahů na všechny strany samo o sobě zajistí bezpečí. Může se zdát, že takový přístup ale stojí spíše na přáních než na reálném posouzení situace.

Právě tady se ukazuje, co dnes znamená skutečný progres. Nejde jen o technologie nebo modernizaci armád. Jde o schopnost říkat věci tak, jak jsou. Otevřeně, bez zjednodušování a bez snahy zalíbit se za každou cenu. Pokud mají lidé přijmout změny, které se dotknou jejich života, musí rozumět tomu, proč jsou nutné.

Zkušenosti ukazují, že když se realita vysvětluje dlouhodobě a poctivě, společnost dokáže přijmout i kroky, které by dříve narážely na odpor. Debata o vojenské službě, zapojení civilistů do obrany nebo vyšší investice do bezpečnosti pak nepůsobí jako šok, ale jako logické vyústění situace. Zároveň je zřejmé, že dnešní potřeby jsou jiné než v minulosti. Nejde o masové armády, ale o lidi s konkrétními dovednostmi, kteří dokážou pracovat s moderními technologiemi a reagovat na nové typy hrozeb. Asi není třeba po operátorovi dronu chtít běh na 12 minut.

Evropa má všechny předpoklady, aby obstála. Má silnou ekonomiku, technologické zázemí i zkušenosti. To, co jí ale často chybí, je odvaha pojmenovat věci bez obalu. V době krize nerozhodují jen zdroje, ale hlavně rychlost a jasnost rozhodování. A to se odvíjí od důvěry mezi politiky a veřejností.

Právě proto dnes nejde jen o obranu v klasickém smyslu. Jde o změnu přístupu. O ochotu přestat si nalhávat, že se nás problémy netýkají, a začít o nich mluvit otevřeně. Evropě skutečně dochází čas, ale ne proto, že by neměla prostředky. Dochází jí čas na to, aby si začala říkat pravdu.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
Poradce prezidenta ČAKO