Praha schválila návrat pomníku maršála Josefa Václava Radeckého na Malostranské náměstí. Po více než sto letech se uzavírá spor o jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin.
Existují okamžiky, kdy se nevrací jen pomník. Vrací se také historická paměť, zdravý rozum a schopnost společnosti podívat se na vlastní dějiny bez ideologických předsudků. Rozhodnutí Zastupitelstva hlavního města Prahy navrátit pomník maršála Josefa Václava Radeckého z Radče na Malostranské náměstí je právě takovým okamžikem.
Po více než sto letech od odstranění monumentu v revoluční atmosféře roku 1919 se Praha rozhodla napravit jednu z největších kulturních a historických křivd, které byly na české historii spáchány. Pomník nevznikl jako oslava cizí moci. Byl postaven Pražany jednomu z nejslavnějších rodáků českých zemí, vojevůdci, který se stal symbolem vojenské cti, osobní statečnosti a služby státu.
Rozhodnutí zastupitelstva je výsledkem dlouhé práce mnoha jednotlivců, historiků, publicistů, spolků i politiků. V posledních patnácti letech se otázka návratu pomníku stala jedním z nejviditelnějších symbolů zápasu o spravedlivější pohled na české dějiny. Vznikaly odborné studie, veřejné petice, přednášky, vzpomínkové akce i novinové články. Především však postupně mizel strach z historické pravdy.
Velkou zásluhu na úspěchu návrhu měli jeho předkladatelé a podporovatelé v pražském zastupitelstvu, zejména zastupitelka Mariana Čapková a zastupitelé Jiří Pospíšil, Jan Wolf a Tomáš Slabihoudek, kteří během jednání přesvědčivě obhajovali význam návratu pomníku pro historickou paměť hlavního města.
Příznačné je, že zastupitelstvo schválilo návrat pomníku mimořádně přesvědčivou většinou. Pro návrh hlasovalo 41 zastupitelů, proti byli pouze čtyři a pět se zdrželo. Takto jednoznačný výsledek ukazuje, že spor již dávno není střetem mezi příznivci a odpůrci monarchie. Stal se otázkou respektu k vlastní historii. Výsledek tak ukázal, že podpora návratu maršála Radeckého překročila tradiční politické hranice a spojila zastupitele různých názorových proudů.
Maršál Josef Václav Radecký z Radče patří mezi nejvýznamnější osobnosti českých dějin 19. století. Narodil se v české šlechtické rodině a během dlouhé vojenské kariéry se stal jedním z nejúspěšnějších vojevůdců své doby. Jeho vítězství u Custozzy a Novary mu zajistila evropskou proslulost a respekt protivníků. Přesto byl po vzniku republiky odsunut na okraj veřejného prostoru především proto, že nezapadal do nově budovaného národního mýtu.
Ve skutečnosti však Radecký představuje něco, co je dnes opět aktuální. Věrnost službě, profesionalitu, odpovědnost a schopnost obětovat osobní zájmy ve prospěch vyššího celku. Hodnoty, které nejsou ani rakouské, ani české. Jsou univerzální.
Odstranění pomníku v roce 1919 nebylo výsledkem odborné historické debaty. Bylo důsledkem revolučních emocí a snahy symbolicky přerušit vazby s habsburskou monarchií. Již tehdy však existovali lidé, kteří proti odstranění protestovali a požadovali jeho zachování. Jejich hlas zůstal nevyslyšen. Pomník byl uložen v Lapidáriu Národního muzea a postupně mizel z povědomí veřejnosti.
Dnešní rozhodnutí proto neznamená návrat do minulosti. Nejde o obnovu monarchie ani o nostalgii po Rakousku-Uhersku. Jde o něco podstatnějšího. O schopnost moderní společnosti přijmout vlastní dějiny v jejich úplnosti. Se všemi jejich úspěchy, rozpory i paradoxy.
Praha tímto hlasováním vyslala důležitý signál. Ukázala, že se již nemusí bát osobností, které byly desítky let ideologicky zkreslovány. Ukázala, že historická velikost může být uznána bez ohledu na politické módní trendy. Ukázala, že česká společnost postupně dospívá k vyrovnanějšímu pohledu na svou minulost.
Pro mnohé z těch, kteří za návrat pomníku bojovali celé roky, je dnešní den zadostiučiněním. Je také vyvrcholením úsilí, které navázalo na starší snahy o obnovu pomníku sahající až do roku 1922, bylo znovu oživeno historiky po roce 1992 a v posledních patnácti letech získalo novou dynamiku díky aktivitám občanských iniciativ, historiků a vojenskohistorických spolků. Pro historiky představuje vítězství argumentů nad předsudky. Pro Prahu znamená návrat pomníku obnovení významné historické dominanty Malostranského náměstí a navrácení části jejího kulturního dědictví.
Toto rozhodnutí má však ještě hlubší význam. Nejde jen o znovuinstalování sochy na její původní místo. Jde o navrácení Josefa Václava Radeckého na místo v historické paměti národa, které mu právem náleží.
Po desetiletích ideologických sporů a zjednodušujících soudů se Josef Václav Radecký znovu stává součástí historického panteonu zemí českých. Vedle státníků, vědců, umělců a dalších osobností, které svým dílem překročily hranice své doby, zaujímá opět místo muž, jehož jméno bylo po celé Evropě synonymem vojenského génia, osobní statečnosti a oddané služby. Návrat jeho pomníku tak není jen rehabilitací jednoho monumentu. Je také obnovou historické spravedlnosti.
Autor: Martin Cikán