Už na první pohled bylo zřejmé, že nepůjde o další běžný summit. Ve skutečnosti jednání hlav států a vlád v Ankaře naznačilo, že NATO vstupuje do nové etapy. Už nejde jen o společnou obranu proti Rusku nebo pokračující podporu Ukrajiny. Aliance se začíná měnit také ekonomicky a průmyslově – a jedním z nejzajímavějších momentů bylo oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa o možné licenci na výrobu střel pro systémy Patriot na Ukrajině.
Trump po jednání uvedl, že Spojené státy jsou připraveny poskytnout Ukrajině licenci na výrobu střel Patriot. Současně připustil, že finální dohoda bude ještě záviset na jednání s americkými výrobci. Samotné prohlášení však okamžitě vyvolalo pozornost bezpečnostních analytiků. Nejde totiž jen o další vojenskou pomoc Kyjevu, ale o krok, který může změnit fungování evropské obrany na dlouhá léta.
Na první pohled by se nabízelo, aby podobnou licenci získala některá z velkých evropských zemí nebo společný evropský obranný program. Trump ale zvolil jinou cestu. Z pohledu strategického řízení jde o velmi zajímavý tah. Ukrajina dnes disponuje jedním z nejrychleji se rozvíjejících obranných průmyslů na světě. Válečné podmínky ji přinutily zrychlit vývoj, výrobu i zavádění nových technologií způsobem, kterému evropské státy zatím jen obtížně konkurují.
Jakmile by se na Ukrajině začaly vyrábět střely Patriot, šlo by o jeden z nejcennějších vojenských objektů v zemi. Rusko by se jej pravděpodobně pokusilo zničit raketami, drony nebo sabotáží. Výroba by proto musela být rozptýlená, částečně podzemní nebo silně chráněná protivzdušnou obranou. A současně by výrobní závody byly atraktivním cílem také pro kybernetické útoky, průmyslovou špionáž i infiltrace agentů. Ochrana know-how by byla mimořádně náročná.
Pokud by se výroba střel Patriot skutečně rozběhla právě na Ukrajině, nevznikla by jen další továrna. Moskva by pravděpodobně označila výrobu Patriotů na Ukrajině za další důkaz přímého zapojení USA do války. Z vojenského hlediska by to sice mnoho nezměnilo – Západ už Ukrajině dodává Patrioty i další zbraně – ale v informační válce by Kreml tento krok pravděpodobně využil k posílení své propagandy.
Ale mohlo by vzniknout nové evropské centrum protivzdušné obrany. Ukrajina by po skončení války nebyla pouze příjemcem pomoci, ale mohla by se stát významným dodavatelem moderních obranných technologií pro evropské spojence. Spojené státy by si zároveň ponechaly kontrolu nad technologií i licencemi, zatímco Evropa by získala další výrobní kapacity bez nutnosti budovat celý systém od začátku (pokud by se v budoucnu změnila americká administrativa nebo politická situace v Evropě, může dojít samozřejmě ke změně licenčních podmínek nebo omezení výroby. Výrobní kapacity jsou závislé na politických rozhodnutích). Vznik takového výrobního centra by zároveň vytvořil nový strategický závazek Washingtonu vůči Ukrajině. Jakmile by se americká technologie a výroba staly součástí ukrajinského obranného průmyslu, nebyla by bezpečnost těchto kapacit pouze ukrajinskou otázkou, ale také otázkou amerického strategického zájmu. Tento krok zároveň dobře zapadá do širšího obrazu letošního summitu. Hlavním tématem totiž nebyla jen Ukrajina, ale budoucnost celé Aliance. Prezidenti a premiéři všech členských států znovu potvrdili platnost článku 5 Washingtonské smlouvy – tedy závazku, že útok proti jednomu členskému státu je útokem proti všem. Současně ale zazněl i jasný požadavek, aby evropské státy převzaly mnohem větší odpovědnost za vlastní obranu.
Donald Trump dal evropským partnerům najevo, že Spojené státy nehodlají z NATO ustupovat, očekávají však, že Evropa bude více investovat do své bezpečnosti, posílí vlastní armády a výrazně rozšíří výrobu zbraní, munice i protivzdušných systémů. Místo dlouholeté závislosti na amerických kapacitách má vzniknout vyváženější partnerství, ve kterém evropské státy ponesou větší díl odpovědnosti.
Důležitým signálem summitu bylo také to, že NATO se snaží vyslat jednotný vzkaz nejen směrem k Moskvě, ale i dovnitř vlastní organizace. Po období nejistoty kolem budoucí role Spojených států v Alianci bylo klíčové ukázat, že transatlantická vazba zůstává zachována, i když se mění rozdělení odpovědnosti.
Možná nejméně nápadným, ale o to důležitějším výsledkem summitu je právě důraz na obranný průmysl. Moderní válka na Ukrajině ukázala, že o úspěchu nerozhodují jen vojáci na frontě, ale také schopnost vyrábět dostatek munice, raket, dronů a systémů protivzdušné obrany. NATO proto stále více řeší nejen vojenské plánování, ale i výrobní kapacity členských států a jejich schopnost rychle reagovat na krizové situace.
Do této strategie zapadá i případná výroba Patriotů na Ukrajině. Z pohledu Spojených států jde o možnost rozšířit výrobní základnu, aniž by ztratily kontrolu nad klíčovou technologií. Pro Evropu by to znamenalo rychlejší dostupnost střel i servisních kapacit. A pro samotnou Ukrajinu by šlo o obrovský impuls pro poválečnou obnovu a budování moderního obranného průmyslu.
Pokud se tento plán podaří uskutečnit, nebude se na summit v Ankaře vzpomínat jen kvůli politickým prohlášením. Mohl by být vnímán jako okamžik, kdy se NATO začalo měnit z klasické vojenské aliance také v propojený obranně-průmyslový celek. Evropa dostala jasný signál, že musí převzít větší odpovědnost za svou bezpečnost, a Ukrajina může získat zcela novou roli – nikoli jen jako stát, který potřebuje pomoc, ale jako budoucí partner, jenž bude evropskou bezpečnost aktivně spoluvytvářet.
Právě to může být největší odkaz summitu. Nejen společná obrana proti současným hrozbám, ale vznik nové bezpečnostní architektury, ve které budou Spojené státy technologickým lídrem, Evropa ponese větší odpovědnost za vlastní obranu a Ukrajina se stane jedním z klíčových pilířů evropského obranného průmyslu.
PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
bezpečnostní poradce prezidenta ČAKO