Na první pohled to může znít jako vojenská kuriozita. Američtí vojáci, obrněná technika, vojenské cvičení v Německu – a proti nim ukrajinští operátoři dronů. Výsledek? Ukrajinci dokázali americké jednotky opakovaně odhalit a v rámci cvičení „zničit“.

Jenže to není příběh o tom, že by ukrajinská armáda byla silnější než americká.

Je to příběh o něčem mnohem důležitějším, častokrát mnou zmiňované: že způsob vedení války se mění rychleji, než se mění armády, které se na ni připravují.

A Spojené státy nejsou jediným státem, který má problém. Stejný problém má celá Evropa.

Cvičení, které mělo odhalit slabiny

Podle informací Wall Street Journal se střet odehrál během vojenského cvičení Combined Resolve v Německu letos na jaře. Na americké straně bylo přibližně 3 500 vojáků, převážně z 3. obrněné brigády 1. jízdní divize. Proti nim stály jednotky cvičného protivníka podporované ukrajinským 412. plukem bezpilotních systémů Nemesis. A právě Ukrajinci přinesli na cvičiště něco, co se v americkém výcviku nedá jednoduše nasimulovat.

Čtyři a půl roku skutečné války.

Ukrajinští operátoři se totiž neučili bojovat s drony z učebnic. Učili se to pod ruskou palbou, v prostředí elektronického boje, rušení komunikace, průzkumných dronů a neustálého lovu na vlastní pozice. To je obrovský rozdíl. Americká armáda může investovat miliardy dolarů do nových systémů. Ukrajinský voják má zkušenost, kterou si za peníze jednoduše nekoupíte.

Co se na cvičení stalo?

Podle amerických zdrojů citovaných WSJ se americká obrněná brigáda stala pro ukrajinské operátory poměrně snadným cílem.

Těžká technika při pohybu zvedala prach. Průzkumné drony ji proto dokázaly relativně snadno lokalizovat. Následovaly další drony – včetně strojů schopných nést výbušniny a FPV dronů.

V reálném boji by tak vznikl řetězec:

najít → identifikovat → předat informaci → zaútočit.

A tento řetězec může být dnes neuvěřitelně rychlý.

V cvičení samozřejmě nešlo o skutečné zničení tanků. Podle pravidel simulace stačilo, aby dron dosáhl stanovené vzdálenosti od cíle, a technika byla považována za vyřazenou. Američané navíc disponovali vlastními systémy elektronického boje a protidronové ochrany.

Přesto je výsledek velmi nepříjemným varováním.

Ne proto, že by americké tanky byly k ničemu.

Ale proto, že tank, obrněný transportér nebo velitelské stanoviště dnes může být nalezeno a napadeno mnohem dříve, než vůbec zjistí, že se na něj někdo dívá.

Největší změna není samotný dron

Tady bych byl opatrný před představou, že budoucnost války znamená jednoduše „více dronů“. To je příliš jednoduché. Skutečná revoluce spočívá v propojení dronů, senzorů, umělé inteligence, elektronického boje, satelitů a velení.

Dron je pouze jedním článkem celého systému.

Ukrajina v tomto směru vytvořila velmi rychlý mechanismus. Průzkumný dron objeví cíl, informace se dostane k jednotkám, systém vyhodnotí situaci a na místo může být vyslán další dron. To zásadně mění význam maskování a pohybu.

Ještě před několika desetiletími mohl velitel předpokládat, že pokud jeho jednotka není přímo pozorována nepřítelem, je relativně bezpečná.

Dnes může být problém opačný:

Pokud jste na bojišti a pohybujete se, musíte předpokládat, že vás někdo hledá.

NATO si tento problém už uvědomuje. Aliance například prostřednictvím společného centra NATO–Ukrajina v Polsku systematicky sbírá zkušenosti z války a snaží se je přenášet do výcviku spojeneckých armád. Ukrajinští veteráni už rovněž cvičí britské a americké vojáky v používání dronů a v jejich potlačování.

Ukrajinci už jednou varovali NATO (nejde o první podobné varování).

Už během cvičení Hedgehog 2025 (pal jsme dříve) v Estonsku ukrajinští operátoři předvedli něco podobného. Cvičení se účastnilo více než 16 tisíc vojáků z dvanácti zemí NATO.

Ukrajinci tehdy využívali mimo jiné systém Delta, který umožňuje shromažďovat a vyhodnocovat informace z bojiště a následně koordinovat činnost jednotek.

Výsledek byl pro část účastníků šokující. Malý ukrajinský tým dokázal během simulovaného střetu během několika hodin „zničit“ desítky cílů včetně obrněné techniky. NATO tímto dostalo první varovný signál. A nyní dostává druhý.

Problém Ameriky není v tom, že by neuměla vyrábět drony. Tohle je důležitá nuance.

Spojené státy rozhodně nezaostávají technologicky. Pentagon už několik let investuje obrovské prostředky do bezpilotních systémů a protidronové obrany. Program Replicator například vznikl právě s cílem rychle rozšířit výrobu relativně levných autonomních systémů a protidronových technologií. Americká armáda také postupně zavádí nové průzkumné drony a snaží se zkušenosti z Ukrajiny promítat do výcviku. Problém je jinde.

Amerika je stále armádou vytvořenou pro válku, ve které dominovaly drahé a technologicky vyspělé platformy.

Stíhačky.

Tanky.

Velké lodě.

Družice.

Přesné střely.

To všechno zůstává důležité.

Ale nad tímto světem vzniká nový svět levných, rychle vyráběných a spotřebních systémů.

A ten může změnit ekonomiku války.

Když stojí obrana miliony a útok tisíce. Jednoduchý příklad. Na jednu stranu postavíte velmi drahý obrněný systém. Jeho ochranu doplníte senzory, rušením, protiletadlovými prostředky a další technikou. Na druhou stranu může protivník poslat levný dron.

A když první dron sestřelíte, pošle druhý.

Potom třetí.

Potom desátý.

A potom stovku.

To není jen technologický problém.

Je to ekonomický průšvih.

NATO se stále více zabývá otázkou, jak zabránit tomu, aby obrana proti levným dronům nebyla násobně dražší než samotný útok. Analýzy zkušeností z Ukrajiny upozorňují právě na tuto „salvovou“ ekonomiku: masové používání levných dronů může postupně vyčerpat obranné kapacity založené na drahých prostředcích.

A to je možná jedna z nejdůležitějších lekcí současné války.

Ukrajina se stala laboratoří moderní války

Ukrajina dnes není pouze zemí, která potřebuje západní vojenskou pomoc.

Je také jednou z největších laboratoří vojenských technologií na světě (tvrdím od r. 2015).

Každý měsíc se tam mění konstrukce dronů, software, způsob jejich řízení, taktika nasazení i prostředky elektronického boje.

Co fungovalo před půl rokem, nemusí fungovat dnes.

Ukrajinská obranná výroba podle ukrajinských údajů dokáže v roce 2026 vyrábět miliony FPV dronů ročně; Národní rada bezpečnosti a obrany Ukrajiny uvádí kapacitu přes osm milionů FPV dronů ročně a více než 160 výrobců. Je třeba dodat, že jde o údaj ukrajinské strany, nikoli nezávisle ověřený západní odhad.

Reuters letos uvedl, že Pentagon očekává, že americká výroba malých FPV dronů bude v roce 2026 stále výrazně za ukrajinskou produkcí – a že Spojené státy se snaží tento rozdíl rychle dohnat. Ukrajina, která sama bojuje o přežití, dnes v některých oblastech dronové války učí Spojené státy. To je něco, co by ještě před pěti lety znělo téměř absurdně.

A teď to nejdůležitější: co to znamená pro Evropu?

Pro Evropu je tato zkušenost ještě důležitější než pro Spojené státy.

Proč?

Protože evropské armády mají menší zásoby techniky, menší průmyslovou základnu a v mnoha případech také méně zkušeností s rozsáhlou moderní válkou.

Pokud by v Evropě vypukl konflikt podobný tomu na Ukrajině, nestačilo by mít několik desítek špičkových systémů protivzdušné obrany.

Potřebovali bychom tisíce a možná miliony levných senzorů, dronů, interceptorů, rušiček a dalších prostředků, které lze rychle vyrábět a ztrácet.

A především potřebujeme vojáky, kteří s nimi umějí pracovat.

To není problém, který vyřeší jeden nový evropský tank.

Je to změna celého vojenského myšlení.

Tank tedy neumírá. Ale mění se jeho role

Často slyšíme, že drony znamenají konec tanků. Já si to nemyslím.

Stejně jako kulomet neznamenal konec pěchoty a letadlo neznamenalo konec pozemní armády. Tank pouze přestává být izolovaným králem bojiště. Musí být součástí širšího systému.

Musí mít vlastní průzkum.

Musí být propojený s drony.

Musí mít elektronickou ochranu.

Musí být schopen rychle měnit pozici.

A především musí být chráněn před tím, aby se stal snadno nalezitelným bodem na digitální mapě protivníka.

Stejná věc platí pro velitelská stanoviště, logistické sklady, dělostřelectvo i pěchotu.

Američané ve skutečnosti dostali dobrou lekci

Přes všechnu kritiku bych proto výsledek Combined Resolve neinterpretoval jako americkou katastrofu. Naopak.

Smyslem vojenského cvičení je prohrát nanečisto, aby člověk nemusel prohrát ve skutečné válce. A právě proto je dobře, že se ukrajinské jednotky dostaly proti americkým. Američané zjistili, co funguje a co ne.

Podle informací WSJ se americké jednotky v průběhu cvičení začaly přizpůsobovat – více se rozptylovaly, zlepšovaly maskování a využívaly elektronický boj. To je přesně to, co má cvičení přinést. Horší by bylo, kdyby k podobnému zjištění došlo až na skutečném bojišti.

Největší lekce z Ukrajiny není „kupte více dronů“

Je mnohem nepříjemnější.

Armáda musí být schopná měnit se během války.

Ukrajina měla v roce 2022 úplně jiné dronové schopnosti než dnes. Rusko také. A totéž platí pro elektronický boj, průzkum, umělou inteligenci nebo protidronovou obranu.

Vojenský systém, který potřebuje pět let na zavedení nové technologie, může být v konfliktu s protivníkem, který svou taktiku mění každých několik měsíců, zoufale pomalý.

To je možná největší problém, před kterým dnes stojí NATO.

Ne technologie.

Rychlost adaptace.

Zpráva o tom, že ukrajinští operátoři „rozdrtili“ americkou obrněnou brigádu, je především varováním. Neříká, že americká armáda neumí bojovat. Neříká ani, že tanky nebo tradiční vojenské technologie ztratily význam. Říká něco jiného.

Na moderním bojišti už nestačí být silnější. Musíte být také hůře viditelní, rychlejší a schopní reagovat na protivníka, který může vyrábět své zbraně ve statisících až milionech kusů.

Ukrajina se v tomto směru stala velmi cenným učitelem.

A Spojené státy, stejně jako Evropa, mají nyní dvě možnosti.

Mohou se na zkušenosti z Ukrajiny dívat jako na specifikum jedné války.

Nebo pochopit, že se před jejich očima mění samotná ekonomika a logika válčení.

Protože až příště na evropském cvičišti vyjede obrněná kolona, nemusí být největším nebezpečím nepřátelský tank. Může to být malý dron, který ji vidí dříve, než ona vůbec tuší, že byla nalezena. A právě v tom spočívá skutečná lekce z Ukrajiny.

PhDr. Lukáš Šeršeň, PhD., DBA
bezpečnostní poradce prezidenta ČAKO