Ústavní stát a evropská bezpečnost (TRACTATUS II.)

Iuris praecepta haec sunt: honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere (Ulpianus)

Euroatlantický civilizační okruh je pevně ukotven v doktríně lidských práv a základních svobod – vytvořil nezadatelné, nezrušitelné, nezcizitelné a nepromlčitelné lidskoprávní standardy univerzální i regionální, a to včetně účinných mechanizmů jejich ochrany.

V aktuálním vývojovém období dochází ke zřetelném přechodu od vyhraněného konceptu společenské multikulturality a plurietnicity k většímu důrazu na právo na bezpečnost. Jde o přirozenou reakci států a národů na postmoderní hrozby nadnárodního charakteru.

Konstitucionalismus (vláda národních Ústav) v jeho internacionalizované (OSN, NATO, OBSE, RE) a komunitarizované (EU) podobě je základem euroatlantické civilizace.

Recentní ústavní stát, který stojí na principu suverenity lidu, politického pluralismu, principu dělby moci a na pilíři právního a sociálního státu, musí být zásadně odolný a trvale udržitelný vůči nedemokratickým či přímo agresorským vlivům zvenčí.

Právo na bezpečnost (k pojmu viz blíže Bílek, P.: Demokratický právní stát ve světle práva na bezpečnost, vědecká monografie, Praha 2004 a 2021) se stává významným institucionalizovaným faktorem zajištění „podstatných náležitostí právního státu“, tedy zejména jeho demokratické podstaty spočívající v lidskoprávní doktríně.

K takovým hodnotám se ČAKO plně hlásí a hodlá je s nasazením prosazovat prostřednictvím euroatlantického bezpečnostního systému (NATO), který musí odrážet nové mezinárodní hrozby a výzvy.

Dosud stále žijeme v blahobytné a prominentní době, v tzv. welfare state.

Západní civilizační okruh (euroatlantická civilizace čili kontinentální a angloamerická právní kultura) je však vystaven systematickému tlaku, který je zacílen na jeho samotné kořeny a hodnotový základ. Děje se tak prostřednictvím nových bezpečnostních hrozeb a výzev, mezi něž nutno řadit zejména tyto: akty mezinárodního (nejen islámského) terorismu, dále účinné kybernetické útoky a hybridní konflikty, též důsledky tzv. střetu civilizací (viz S. Huntington: Clash of Civilisations) v čele s masovými migračními vlnami a devastačními pandemickými ohroženími. Negativní společenské jevy jsou nezřídka provázeny profesionálně vedenými dezinformačními kampaněmi.

Evropská pospolitost vykazuje přitom zjevně nízkou míru „bezpečnostní resilience“, což by v delší perspektivě mohlo znamenat temporální charakter její existence.

Západní politické elity již nesmí selhávat. Nezbytným předpokladem trvale udržitelného bezpečnostního vývoje se jeví ustavení a rozvoj úzkého sepětí politických elit s elitami expertními a vědeckými (shodně viz M. Bárta). Jen tak lze pojmenovat, popsat a úspěšně bojovat se sofistikovanými ataky výše popsanými.

Změněná bezpečnostní situace (zejména probíhající ruská vojenská invaze na Ukrajinu) klade nyní vysoké nároky na vedení mezinárodních a nadnárodních organizací i vedení jednotlivých států.

NATO jako tradičně respektovaného garanta kolektivní euroatlantické bezpečnosti ještě čeká nezbytná hluboká reflexe globální bezpečnostní evoluce. Veškeré kroky včetně toho zásadního, to jest zvažovaného založení a budování samostatného vojensko – bezpečnostního aparátu EU, musí být přesně promyšleny a přísně koordinovány.

Nepřipusťme rozvrat původních demokratických hodnot, na nichž Západ stojí.

Nepřipusťme ústup od ústavního, potažmo právního státu vlastní „bezpečnostní slabostí“. Jak zaznělo na Mnichovské bezpečnostní konferenci (dále MBK), svět i Západ se stávají méně západními. Jde o ideje liberální demokracie, které jsou ohroženy. Západ je bezpochyby ve stagnaci, ne -li v úpadku či defenzivě. Je proto klíčové, aby došlo k obnově liberálních evropských sil a k obnově uvadající přitažlivosti Západu (viz Podkladová studie MBK).

Evropské země se vyznačují zásadně rozvinutou občanskou společností, jejíž živé pletivo tvoří osnovu funkčního demokratického státu (viz K. Popper a R. Dahrendorf).

Ve světle světových událostí posledních let je zřejmé, že funkční institucionalizace PRÁVA NA BEZPEČNOST (státních a supranacionálních celků i jednotlivců) se stává určujícím etalonem pro zachování a pěstění systémů, kultur a zejména společně sdílených, historicky ověřených hodnot.

Iustitia omnium est domina et regina virtutum (Cicero)

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO