Ve věku 86 let skonal významný romský aktivista, respektovaný reprezentant romské kultury a vzdělaný člověk, který učinil mnohé pro interetnické soužití, pro snížení napětí a vzájemné porozumění ve společnosti.

Čest jeho památce!

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

V těchto dnech se v Praze ( na MZV, na Hradě a v Senátu) koná tradiční setkání – porada vedoucích zastupitelských úřadů ČR v zahraničí.

Představitelé české diplomacie jsou ústavními činiteli upozorňováni na hlavní současné výzvy a hrozby, jejichž společným jmenovatelem jsou zejména Rusko a Čína.

Přemýšlejme o bezpečnostním i kruciálně společenském stavu světa a pohlédněme na obraz České republiky v něm.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Lidská paměť je někdy krátká a ráda idealizuje.

Množí se stesky na neutěšený stav současného práva – na tvorbu, aplikaci, interpretaci a výkon práva, na stav české justice i na právo(státo)vědu.

Pootevřeme tedy okénko srovnávací právovědy.

V přelomových letech 1918 a 1989 byl uplatněn princip právní kontinuity (recepce práva) a evolučně státní diskontinuity.

„Květnová“ Ústava z roku 1948 byla formálně demokratická, ale paradoxně se právě v 50. letech 20. století konaly nejhorší politicko – justiční procesy a bezpráví bujelo. „Socialistická“ Ústava z roku 1960 byla již plně nedemokratická (popření politické plurality zakotvením vedoucí úlohy KSČ), ačkoli právě v 60. letech došlo k uvolnění politických a společenských poměrů.

Do roku 1990 jsme žili v paternalistickém státě, který se snažil o hegemonizaci společenského života, tzv. prostupoval všemi póry společnosti. Projevy občanské a politické svobody připouštěl jen formálně, tedy pokud je zřídil, řídil, usměrňoval a pokud sloužily v jeho zájmu. Lidská práva byla pouze nominální součástí ústavního systému.

Právo mělo původně v rozvinuté socialistické společnosti (komunismu) postupně „odumírat“, místo toho se však stalo účinným nástrojem podrobeným státní a stranické moci (ÚV).

Právo tak bylo souhrnem pravidel chování, která měla silný vnitřní ideologický náboj i silnou vnější ideologickou fasádu, to jest tonulo v nánosech státní ideologie.

Tresty za „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ byly na úrovni trestů za násilné trestné činy a činy proti socialistickému zřízení byly mnohdy tvrději trestány nežli vraždy. Obvyklé formy vlastnictví byly pošlapány.

Právo bylo v područí státu, ostatně i ústavní právo (první platný právní obor) bylo příznačně nazýváno a vyučováno jako právo státní – podle sovětské právní vědy.

Výše uvedené lze shrnout následujícím citátem: „Kde nikdo nic neví a nikdo není nic, tam jen moc může a smí. Nevládne mocí práva, vládne právem moci, a pak je právem všechno, nač moc stačí“ (J. Šafařík, Cestou k poslednímu, Praha 1993, str. 50). To vystihuje vztah státu a práva i justice v širším smyslu (tehdejší složky Sboru národní bezpečnosti, prokuratura, soudy, Sbor nápravné výchovy, ale i přidušená advokacie). Nestrannost a nezávislost těchto orgánů byla namnoze selektivní.

Srovnání socialistické zákonnosti a justice s těmi dnešními je nemístné a nemůže obstát. Nestrannost a nezávislost v rozhodování byla zásadně obnovena, i když trpí excesy.

Současný „odideologizovaný“ stát, právo a justice, které stojí na základní ideji demokracie, lidských práv a právního státu, se nacházejí v úplně jiné pozici. Přesto je možné a dokonce nutné je oprávněně kritizovat, ale pro jiné nešvary (průtahy, korupce).

Ústavní právo je dnes třeba chápat jako svorník nad disciplínami veřejnoprávními a soukromoprávními (P. Peška).

Ústava je neoddiskutovatelně normotvorným ohniskem celého právního řádu a mnohé výtky na její vrub usvědčují stěžovatele z neznalosti či zlé vůle.

Platná Ústava ČR je hodnotným a hodnotovým dokumentem, jenž je mezinárodně uznáván. Problém představují některé zákony a zejména neúměrné množství a kvalita podzákonných norem.

Při výkonu státní správy zůstávají neuralgickými body nekompetence, neefektivita, účelovost a klientelismus. Modernizace (primárně elektronizace) veřejné správy se stále plně nedaří.

Za malicherné politické spory Ústava nemůže už vůbec, koncept konstitucionalismu je nad podobné jevy povznesen.

Ústavní soud je funkčním orgánem ochrany ústavnosti a má přirozený monopol na ústavněprávní rozhodování. Jeho nálezy jsou bez dalšího závazné pro všechny české subjekty. Měl by však důsledně dbát (a to právě tento ústavní orgán) na to, aby rozhodoval vždy bez zbytečných průtahů, srozumitelně, mimořádně odborně a přitom noblesně. V tom má jistý dluh a je kritizovatelný.

Česká společnost (stát a jeho právní řád) však nyní stojí před novými výzvami a hrozbami současného globálního vývoje – viz jiné mé publikované texty.

Demokratický ústavní stát a standardy národní a státní svébytnosti jsou a musí být nezpochybnitelnými imperativy dnes i v budoucnu!

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

V těchto dnech si připomínáme 55. výročí vojenské invaze armád Varšavské smlouvy (pod vedením SSSR) na území tehdejšího Československa.

Po zadušení pokusu o „socialismus s lidskou tváří“ následovala více než dvacetiletá „socialistická normalizace“. Uchovejte v paměti!

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Včerejším podpisem českého premiéra byl dokončen ratifikační proces smlouvy o obranné spolupráci se Spojenými státy.

Podle vládních představitelů získává ČR další cennou bezpečnostní záruku.

Touto dohodou se ČR nezavazuje k pobytu amerických vojáků ani k výstavbě základen ozbrojených sil USA a ani v ní není založeno právo na rozmístění jaderných zbraní.

Obrannou smlouvu či podobný dokument má s USA většina zemí NATO.

Zdroj: ČTK

Se zármutkem oznamujeme, že v pondělí 7. srpna 2023 zemřel vrchní ředitel sekce bezpečnostní a multilaterální, několikanásobný velvyslanec a legenda české diplomacie Martin Povejšil.

„S velikou bolestí jsem přijal zprávu o úmrtí jednoho z nejlepších diplomatů, kterého naše země kdy měla, Martina Povejšila. Martin byl pro mě nejen váženým kolegou, ale i vzorem, od kterého jsem se každý den učil a naslouchal mu. Vážil jsem si ho pro jeho upřímnost, rozvahu i rozhodnost. Pro českou diplomacii odvedl obrovský kus práce na poli bezpečnosti, v NATO, v EU, ve Španělsku a Chile. Myslím teď především na jeho rodinu, která mu byla při jeho práci pro Českou republiku oporou,“ vzpomněl ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Martin Povejšil se zásadním způsobem zasloužil o českou diplomacii. Od svého nástupu na Ministerstvo zahraničních věcí v roce 1990 se díky své neúnavné práci pro náš stát a jeho ukotvení mezi svobodnými demokratickými západními zeměmi stal legendou a ztělesněním těch nejlepších vlastností české diplomacie.

Neocenitelný byl jeho odborný přínos pro naši integraci do NATO i Evropské unie a utváření a prosazování české zahraniční a bezpečnostní politiky. Jeho hluboký vhled do mezinárodních vztahů, způsob myšlení o zájmech České republiky a způsob práce byl inspirací pro několik generací českých diplomatů. Do posledních chvil aktivně pracoval ve prospěch naší diplomacie a České republiky.

Martin Povejšil působil jako velvyslanec v Chile mezi lety 1994 až 1998, mezi roky 1998 až 2000 byl vrchním ředitelem evropské sekce na MZV, v letech 2000 až 2004 působil jako velvyslanec ve Španělsku a Andoře, od roku 2004 do roku 2005 byl vrchním ředitelem evropské sekce MZV, mezi roky 2005 až 2009 pak vrchním ředitelem bezpečnostní a multilaterální sekce. Od roku 2009 do roku 2012 byl velvyslancem ČR při NATO, mezi roky 2012 až 2018 velvyslancem ČR při EU, stálým představitelem ČR v COREPER II. Od roku 2018 do současnosti působil jako vrchní ředitel sekce bezpečnostní a multilaterální. Martin Povejšil byl držitelem medaile Za zásluhy o diplomacii a Ceny Bezpečnostní rady státu.

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Vynikající český charakterní herec (divadlo, film) a dabér František Němec se dnes dožívá 80 let.

Členem Národního divadla je déle než 40 let. Je nositelem Ceny Fr. Filipovského za herecké mistrovství v dabingu a Ceny Thálie za celoživotní mistrovství.

Jeho noblesní herectví dlouhodobě kultivuje společnost.

Přejeme zdraví a vitalitu, mistře!

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dnes v ranních hodinách zemřel ve věku 84 let plk. v. v. doc. Ing. Stanislav Schorm, CSc., zakládající a čestný člen České atlantické komise.

Plk. doc. Schorm zasvětil svůj život vědě a výzkumu. Působil jako vedoucí vědeckého oddělení Vojenské akademie (nyní Univerzita obrany) v Brně a jako vedoucí vědecký pracovník ČAKO.

Zasloužil se o vstup České republiky do Severoatlantické aliance, o Českou atlantickou komisi a českou bezpečnost obecně! Byl významným činitelem české bezpečnostní komunity.

Jeho skon znamená velkou profesní a lidskou ztrátu.

Čest jeho památce, nezapomeneme!

Osobnost plk. doc. St. Schorma bude s námi i nadále svým silným odkazem.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Vážení kolegové, přátelé,

letošní léto ukázalo svoji nelítostnou spalující tvář – prakticky celá jižní Evropa byla v červenci tvrdě zkoušena suchým žárem, který vyústil v rozsáhlé, devastující požáry a následně či v jiných oblastech zase hrozí rozsáhlé povodně způsobené přívalovými dešti. Tyto mimořádné výkyvy počasí jsou nepochybně projevem změny klimatu a dají se již dnes považovat za reálnou bezpečnostní hrozbu – riziko pro řádné fungování států a nadnárodních celků. Je nezbytné se systematicky a důsledně na tyto extrémní jevy zaměřit a infrastrukturálně se na ně připravovat.

V červenci byla zahájena ukrajinská protiofenziva, která má za cíl vytlačit invazní Rusko z okupovaných území. Summit NATO poskytl Ukrajině nepřímé bezpečnostní záruky a výhledové členství po skončení válečného konfliktu. Současně je nezbytné vést intenzivní politická (diplomatická) jednání.

V červnu ČAKO uskutečnila Křeslo pro hosta – setkání s osobností české bezpečnostní komunity. Hned dvě významné osobnosti – plk. doc. PhDr. Felix Černoch, CSc. (emeritní rektor a dlouholetý expert Ministerstva obrany ČR) a pan Roman Cabálek (emeritní generální ředitel Microsoft ČR a současný generální ředitel Dell Technologies ČR, odborník na kybernetickou bezpečnost, informační technologie a management) se vyznali ze své životní a profesní dráhy. Jejich erudovaný přednes včetně bohaté diskuse se dočkal výborných ohlasů členů i hostů ČAKO. Více čtěte v CZAFO 3/2023 a na našem webu www.cakomise.cz.

Na konci června se zástupci ČAKO zúčastnili Pietního shromáždění k uctění památky obětí politických procesů (M. Horáková a další) ve věznici Praha – Pankrác. Na akci přednesl projev i Prezident a generál ČAKO.

Na začátku července proběhl „Historický vojenský festival“ na zámku Tábor – Měšice. Spolupořadateli festivalu byly ČAKO a měšická samospráva. Zájem veřejnosti byl značný a ohlasy příznivé.

I letos je organizován výjezd delegace ČAKO na výroční slavnostní pietu za padlé vojáky v misích NATO, která bude 9. 9. provedena péčí NATO Memorial Federation ve francouzském Fréthunu.

Součástí programu delegace bude i oficiální navštívení Royal British Cemetery v Berlíně, přičemž na obou místech bude položen věnec ČAKO. Spolupráce s francouzskými, německými a anglickými partnery je pro ČAKO významná a určující.

Koncem září chystáme tradiční Slavnostní svatováclavské setkání v Praze, na kterém zazní bezpečnostní projevy a budou oceněny osobnosti bezpečnostní komunity ČR. Blíže v příštím čísle CZAFO.

Vigilantibus iura (scripta sunt) – vincit omnia veritas!

Přeji všem klidný konec léta a plodný podzim plný úspěšných výzev a osobní pohody!

Váš

Doc. Pavel Bílek

Dne 6. 8. si připomínáme 78 let od jaderného útoku USA na Hirošimu. Zemřelo cca 140 tisíc lidí, za další 3 dny následoval jaderný útok na Nagasaki.

Teprve poté došlo dne 2. 9. 1945 k podpisu bezpodmínečné kapitulace Japonského císařství a tím k ukončení 2. světové války.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dne 4. 8. jmenoval prezident republiky Petr Pavel novým předsedou Ústavního soudu Josefa Baxu, bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu. Jmenování je účinné ke dni 8. 8.

Ve funkci střídá Pavla Rychetského, který Ústavní soud vedl uplynulých 20 let.

Josef Baxa je obecně respektovaným soudcem a uznávanou osobností s morální integritou.

Ústavní soud ČR je vrcholným orgánem ochrany ústavnosti a základních práv a svobod. Jeho řádná činnost je zásadní pro naplnění českého ústavního systému.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

S blížícím se 21. srpnem, který je významným datem české (československé) historie, tímto předkládáme zamyšlení – traktát zacílený nejen na armádní segment společnosti.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Osmašedesátý

Zanedlouho vzpomeneme jednu z těch temnějších událostí naší novodobé historie. 21. srpna to bude 55 let od přepadení Československa jeho nejbližšími tehdejšími spojenci, zeměmi Varšavské smlouvy. Byl to den, kdy nám bylo připomenuto, a to velmi důrazně, kdo byl v této zemi skutečným pánem. Byl to den, kdy dosavadní politická nadvláda Sovětů byla podepřena vojenskou silou, kdy začala vedle politické a ekonomické podřízenosti i úplná vojenská okupace. Od tohoto okamžiku už nikdo nemohl ani předstírat, že jsme samostatnou zemí. Z tohoto područí jsme se sami nijak neosvobodili. Nesmyslný a krutý režim se zhroutil svou vlastní neschopností a my jsme dostali svobodu, aniž bychom tak úplně pochopili, co to znamená. V každém případě je nutno si neustále připomínat, že v této zemi po celou její historii žili a stále žijí lidé, kteří vědí, co je to svoboda, čest a hrdost a také se tak chovají. V moderní historii to byly statisíce poctivých a odvážných, kteří se se zbraní i beze zbraně postavili okupaci jak nacistické, tak komunistické. Bojovali doma, bojovali ve světě. A pozor, není to tak, že by ostatní s takovou historií, jakou nám ordinovali Němci či Rusové, prostě souhlasili a spolupracovali. To v žádném případě. Obvykle to bývá tak, že asi 5% obyvatel okamžitě kolaboruje, asi stejné množství se staví otevřeně na odpor a bojuje a ostatní se snaží zachovat své rodiny a majetky a především životy, což je také svým způsobem vyjádření nesouhlasu s agresí, v žádném případě to ale není – jak se nám mnozí snaží vnutit – žádná kolaborace. Zásadním problémem těchto dob bylo a je to, že naši vůdcové, naši politici vždy naprosto ostudně selhali a své obyvatelstvo zradili, opustili, zaprodali – a to je podstata problému. Přesto – nebo právě proto – se vždy našli lidé, a nebylo jich nikdy málo, kteří se teroristickým silám dokázali vzepřít.

Srpen 68 je – po únoru 48 – okamžikem, který znovu ukázal nesmyslnost a nelidskost komunistického režimu v jeho plné nahotě. Co je ovšem mimořádně zajímavé, to bylo neuvěřitelné sjednocení lidu a vzepětí vlastenectví v tom pravém slova smyslu. Já osobně jsem v období Pražského jara neviděl žádný reálný příslib svobody a demokracie. Mezi protagonisty socialismu s lidskou tváří bylo na můj vkus příliš mnoho skalních komunistů let padesátých, kdy se brutální podstata tohoto typu despocie projevila v plné nahotě. A pokud si někdo opravdu myslí, že se něco měnilo k lepšímu, pak stačí se podívat na Sbírku zákonů z té doby a přečíst si přijaté právní normy. Přesto se tento neuskutečnitelný pokus o reformu něčeho nereformovatelného kupodivu dočkal neuvěřitelné podpory naprosté většiny obyvatel. Už jen pouhý náznak uvolnění politického znamenal pro většinu obyvatel předzvěst skvělých změn – podotýkám znovu, že změn systému, nikoli jeho opuštění, na to nesmíme zapomínat.

Nevěřím, že by o připravovaném vpádu tzv. „spojeneckých vojsk“ nevěděla určitá část špiček ozbrojených složek, armády a bezpečnosti, o čemž svědčí mnoho detailů jako např. převzetí řízení letového provozu na Ruzyni, rychlost předání rozkazu armádě k nečinnosti a nebránění postupu agresora a jistě si sami vzpomenete na řadu podobných jevů. Nakonec o tom existuje řada publikací, za nejpřesnější považuji práci Daniela Povolného Operace Dunaj. O to větší byla následná deziluze, kterou bych se nebál srovnat s deziluzí po Mnichově.

Proto si nesmírně vážím těch, kteří bez ohledu na dosavadní průběh svého života se dokázali v pravý čas rozhodnout a režimu se postavit. Vzpomínáme-li na srpen 68 a následující dobu tzv. normalizace, pak se musíme sklonit před odvahou těch, kteří s plným vědomím následků projevili své postoje a názory. A s hrdostí mohu konstatovat, že mezi ně patřila i nemalá část vojáků – důstojníků, praporčíků i občanských zaměstnanců vojenské správy. Ze zjištěných dat je evidentní, že šlo z hlediska profese skupinu nejsilnější. Srpen 68 je tedy tím datem, předělem, kdy se opět vyčleňuje oněch pověstných nejméně 5% kolaborantů. A když si k tomu připočtete všechny aktivní členy státostrany, je výsledek jasný. Můžete si říci, že oni drželi moc, ekonomiku, policii, armádu, Lidové milice, státní správu a tak si mohli dělat, co chtěli. Do jisté míry je to pravda, ale nesmíme zapomenout, že sovětští poradci v armádě, policii a především ve vedení strany a státu (což v despociích splývá v jedno) byli teď doplněni hrubou silou armády. Sověti si na našem území dle vlastní libovůle vytvořili vojenské základny a šli až tak daleko, že si zde zřídili i jaderné základny. Jestli se naši komunisté sovětům nejprve podřídili s tím, že mohli úspěšně předstírat jakousi rovnoprávnou spolupráci, pak v srpnu 68 padly poslední zábrany a stali jsme se plnokrevnou kolonií. A naši soudruzi svou moc, svěřenou jim sovětskými soudruhy, zneužili naplno. Každého, kdo se jim postavil na odpor, každého, kdo projevil odvahu nahlas a otevřeně projevit svůj názor, každého tvrdě ztrestali. Opět vyháněli lidi z vlasti, opět je zavírali, opět je vyhazovali ze zaměstnání, opět se mstili jejich dětem.

Jestliže si tedy připomínáme srpen 68 jako počátek sovětské okupace, nesmíme zapomenout na podíl našich komunistů a jejich přicmrdávačů. Sovětům stačilo, že naši zem ovládli a že ji mohli použít či spíše zneužít k případnému splnění svých světovládných choutek jako nástupiště, ale i dějiště válečné expanze na západ. Jestli někdo násilně lámal charakter obyvatel, pak to byli „naši“ komunisté. A po listopadu 89 jsme ze země vyhnali sovětské vojáky, „své“ komunisty jsme si přivinuli na hruď. Sice jsme je zbavili vedoucí úlohy, nechali jsme jim však možnost nás ovlivňovat a nenápadně nás řídit a usměrňovat naše kroky. Výsledku se pak nemůžeme divit.

Vraťme se k vojákům a armádě. I tak mírumilovný člověk, jakým bezesporu TGM byl, velmi rychle pochopil, že miliční systém je pro Československo nepřijatelný a hned po vzniku republiky přistoupil i k budování armády. Nejvyšší vojenské posty velmi prozíravě svěřil nejprve italským a později francouzským důstojníkům. Ty pak po návratu do vlasti doplnili a nakonec nahradili legionáři (tedy hodně zjednodušeně řečeno). Důstojníkům minulého rakousko-uherského režimu, byť českého původu, naprosto logicky nedůvěřoval. Proto také mělo Československo v meziválečném období jednu z nejkvalitnějších armád v Evropě a to nejen z hlediska výzbroje, ale především v morálních kvalitách jak armády, tak civilního obyvatelstva. Problém byl v tom, že jsme v okamžiku reálného ohrožení měli v čele státu zřejmě zdatné politiky a diplomaty, ale ani jediného skutečného státníka. Po roce 89 jsme stáli před stejným problémem – jak vytvořit demokratickou armádu. Bohužel nebyl nikdo, kdo by tuto otázku chtěl skutečně řešit, a tak prvními „šéfy“ armády byli soudruzi Vacek jako ministr a Slimák jako NGŠ. Jejich jedinou – a logickou – starostí bylo chránit své lidi. Proto také byla drtivá většina lidí z Hlavní politické správy, řadoví politruci a orgány VKR (vojenské složky StB) včleněna do velitelských struktur všech stupňů jak armády, tak ministerstva. To je realita, s jejímiž důsledky bojujeme dodnes a také to, co si dodnes nechce nikdo přiznat.

Proto považuji 21. srpen 1968 za mimořádně závažnou a zavazující událost našich moderních dějin. Toto datum si musíme – spolu s řadou jiných – neustále připomínat, abychom nezapomněli, kam vede ignorování vlastních dějin, kam vede nezodpovědný přístup k věcem veřejným, kam vede popírání základních principů demokracie, kam vede pohrdání vlastní suverenitou. Tento den je ilustrací vztahu komunistů k zemi, k obyvatelstvu. Celé Pražské jaro bylo jen vágním pokusem o nějaké změny v ekonomice, což pochopitelně vyplývalo z neradostné reality úpadku průmyslu i zemědělství. Pokus byl naprosto nerealistický a nereálný, protože jeho nosnou ideou bylo udržení vedoucí úlohy strany. Zcela zásadní bylo, že o změnu se pokoušeli jedni komunisté a změně bránili druzí komunisté a naprostá většina občanů byla postavena do role pouhých přihlížejících. Komunisté po roce 1948 zlikvidovali jakoukoli opozici a od té doby brali občany jako jakousi kulisu svých hrátek a především zdroj příjmů. Proto ani v roce 68 nepostupovali jinak. Obrovskou odlišností od předchozích let však byla jakási zdánlivá otevřenost, lidskost, normálnost chování. Už jen to, že se vůdci reformního křídla strany nechovali jako odtažitá a nafoukaná věrchuška, dokázalo vzbudit obrovské sympatie. Vše, co bylo dlouhých dvacet let občanům této země odpíráno, všechny hrůzy politických procesů, kriminálů, to vše najednou jaksi ztrácelo na důležitosti. Záblesk naděje vzbudil v lidech obrovskou euforii, která se právě okamžikem vpádu Sovětů převtělila v obrovskou vlnu solidarity a skutečného vlastenectví. To vše ovšem vydrželo jen pár týdnů či měsíců. Logicky, vždyť tady ve skutečnosti nešlo o žádné společenské změny, to si jen soudruzi vyřizovali účty. K tomu jen malý detail – v šedesátých letech začaly probíhat jakési rehabilitace. Jistě, ale rehabilitováni byli výhradně straníci. Nekomunisté jako kdyby neexistovali, stali se občany druhé kategorie. Možná mám na celou věc zkreslený pohled, ale v jednání komunistů před srpnem i po něm mi chybělo něco, co lze jen těžko nějak definovat, ale co lze okamžitě rozeznat. Morálka či alespoň obyčejná lidská slušnost. Jako vždy byl pro ně určující jen jejich vlastní osud, jejich vlastní život, jejich vlastní příběh. Petr Pithart uzavírá své vzpomínky na Osmašedesátý slovy – příští obrodný proces musí především zahrnout obnovu obecné mravnosti. Naše štěstí spočívá v tom, že žádný další „obrodný proces“ už nenastal, naše neštěstí spočívá v tom, že nedošlo ani k obnově obecné mravnosti.

A v tom je podstata celého příběhu srpna 68. Pro mne je ovšem majákem naděje ta skutečnost, že tisíce a tisíce důstojníků, praporčíků a občanských zaměstnanců právě v této době našlo odvahu a mravní sílu se od následujícího normalizačního teroru distancovat – otevřeně, veřejně a s plným vědomím všech následků. A to přesto, že řada z nich byla straníky – považuji je za skutečné a statečné občany.

Pplk. Petr Mrázek
předseda Vojenského spolku rehabilitovaných Armády ČR
poradce Prezidenta a generála České atlantické komise

Ve čtvrtek 27. července dopoledne získala Armáda České republiky téměř dvě stovky nových příslušníků, kteří nastoupí na svá první působiště v rámci širokého spektra útvarů a zařízení. K nim odchází 198 absolventů Univerzity obrany, jediné vojenské vysoké školy v České republice, kteří byli v rámci již tradičního slavnostního aktu vyřazeni v centru sídelního města univerzity na brněnském Náměstí Svobody. Své nové kolegy během ceremoniálu při několika přeletech pozdravili ze svých kokpitů piloti bojových letounů.

„Být vojákem není lehké povolání. Je to především služba své vlasti a jejím občanům. Vykonávat takovou službu bylo a je pro nás vojáky privilegiem i posláním současně. A to je výjimečná věc,“ obrátil se na absolventy v úvodním vystoupení 1. zástupce náčelníka AČR generálporučík Ivo Střecha a zdůraznil jejich roli jako mladých důstojníků nové generace při osvojení moderní techniky, která nyní přichází do výzbroje armády, aby upevnila obranyschopnost země ve zhoršené bezpečnostní situaci po napadení Ukrajiny Ruskem.

„Paní poručice, na základě úspěšného absolvování studia vyřazuji vás a vašim prostřednictvím všech 198 absolventů z řad studentů Univerzity obrany,“ pronesla rektorka-velitelka UO brigádní generálka Zuzana Kročová v klíčovém okamžiku ceremoniálu, kdy přiložila meč na rameno letošní nejlepší absolventce ročníku, studentce Fakulty vojenského leadershipu poručici inženýrce Lucii Svobodové.

Na závěr ceremoniálu provedli vyřazení studenti poslední společný pochod po ploše Náměstí Svobody a po tradičním vyhození čepic mohli dát volný průchod emocím společně se svými rodiči a blízkými, kteří ceremoniálu přihlíželi.

Zdroj: Univerzita obrany

Dne 24. 7. Kneset schválil kontroverzní zákon, který je klíčovou částí vládní justiční reformy. Jeho cílem je omezit (oslabit) pravomoc nejvyššího soudu zrušit určité rozhodnutí vlády tím, že je označí za nepřiměřené.

V zemi se konají masové protesty, kdy podle opozice a demonstrujících reforma ohrožuje izraelskou demokracii. Vnitřní situace je nejvypjatější od vzniku Státu Izrael v roce 1948, hlásí izraelská média.

Izrael je významným partnerem a spojencem USA a většiny evropských zemí, a to zejména v oblastech bezpečnosti a moderních technologií.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dne 22. 7. vstoupila v platnost vládní novela branné legislativy, která mj. zavádí tzv. Dobrovolné předurčení. Níže najdete základní informace.

Co je dobrovolné předurčení?

• Jde o další možnost, jak se může občan dobrovolně zapojit do obrany státu.

Čím se dobrovolné předurčení liší od vstupu do armády?

• Oproti vstupu do armády jako profesionální voják, vstupu do aktivní zálohy nebo účasti na dobrovolném vojenské cvičení je dobrovolné předurčení výrazně méně zatěžující fyzicky i časově.

Co je pro dobrovolné předurčení třeba udělat?

• Dobrovolné předurčení znamená: bezprostřední absolvování zdravotní prohlídky a závazek k povinnosti zúčastnit se cvičení a osvojit si základní vojenské dovednosti.

Za jakých okolností budu na cvičení povolán?

• Cvičení by bylo reakcí na podstatné zhoršení bezpečnostní situace. O uspořádání takového cvičení by musela rozhodnout vláda se souhlasem Poslanecké sněmovny.

Pro koho je dobrovolné předurčení určeno?

• Je pro ty, kteří chtějí pro svou zemi něco udělat, ale třeba z pracovních nebo osobních důvodů nemohou vstoupit do aktivní zálohy či se zúčastnit dobrovolného vojenského cvičení.

O jaké lidi má armáda především zájem?

• O každého, kdo se chce nějak podílet na obranyschopnosti své země. Primárně však máme zájem o technické specialisty v prakticky jakémkoli oboru od IT až po strojírenství.

Je dobrovolné předurčení nějak omezeno?

• Ano, je omezeno věkem stejně jako služba v armádě, tj. minimální věk je 18 let, maximální 60 let. Uchazeč dále musí být při prohlídce shledán zdravotně způsobilý a také musí být trestně bezúhonný.

Kde konkrétně se mohu přihlásit nebo získat další informace?

• Na nejbližším krajském vojenském velitelství, jejichž seznam najdete na:
  KONTAKTY – KRAJSKÁ VOJENSKÁ VELITELSTVÍ (https://acr.army.cz/)

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

V letošním roce si Česká republika připomíná třicetiletou spolupráci s národními gardami Texasu a Nebrasky. Při této příležitosti se uskutečnila ve Washingtonu D. C. konference k 30. výročí projektu State Partnership Program. Zúčastnil se jí náčelník Generálního štábu Armády ČR generálporučík Karel Řehka. Během své cesty do Spojených států amerických zavítal také do Pentagonu a jednal se zástupci Atlantické rady.

Česká republika spolupracuje s Texaskou a Nebraskou národní gardou již 30 let.

Spolupráce Armády ČR s národními gardami Texasu a Nebrasky se týká zejména rozvoje vojenských schopností a probíhá během společných výcvikových a vzdělávacích aktivit. Armády si vyměňují zkušenosti v oblasti likvidace improvizovaných výbušných zařízení, ochrany proti zbraním hromadného ničení, kybernetické bezpečnosti, výcviku stíhacích pilotů v tankování za letu a předsunutých leteckých návodčích.

Tento týden jednal v Pekingu na vysoké úrovni kromě ministrů USA též stoletý Henry Kissinger, legenda americké diplomacie a mezinárodních vztahů.

Zaznělo, že USA a Čína by se k sobě neměly chovat jako protivníci, nýbrž mají jednat ve prospěch udržení míru a globální stability.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dne 20. 7. 1944 byl uskutečněn pokus o likvidaci nacistického vůdce a tyrana Adolfa Hitlera. Atentát provedl plk. Claus von Stauffenberg. Ačkoli operace Valkýra nebyla úspěšná, je připomínkou, že je povinností (nejen Němců) zachovat zemi demokratickou vlastním odbojem.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

 Šéf britské rozvědky MI6 Richard Moore na své návštěvě ČR v Praze uvedl, že se v současnosti více než Ruskem zabývá Čínou.

MI6 je prestižní, respektovanou výzvědnou službou s působností v oblasti mezinárodní bezpečnosti.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dne 11. 7. zemřel ve věku 94 let věhlasný český spisovatel žijící ve Francii Milan Kundera.

M. Kundera byl vynikajícím literátem – romanopiscem světového formátu (Nesnesitelná lehkost bytí, Žert), který kulturně proslavil Českou republiku.

Čest jeho památce!

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Ve dnech 11. – 12. 7. se ve Vilniusu koná důležitý summit NATO. Turecko a Maďarsko již neblokují vstup Švédska do Aliance, současně bude vyjasněna budoucí pozice Ukrajiny.

Českou delegaci vede prezident Petr Pavel, účastní se ministryně obrany s náčelníkem gen. štábu armády a ministr zahraničních věcí.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Ve dnech 6. – 7. 7. je na návštěvě v ČR ukrajinský prezident. Včera večer jej na Pražském hradě uvítal český prezident a dnes pokračuje v jednání s předsedou vlády, předsedkyní Poslanecké sněmovny a předsedou Senátu Parlamentu ČR.

Ukrajinský prezident poděkoval České republice za její zásadní, trvalou podporu a čeští politici ho ujistili, že tato bude poskytována i dále tak dlouho, jak bude potřeba.

Ukrajinský prezident přicestoval do ČR z Bulharska a pokračuje do Turecka. V příštím týdnu se zúčastní summitu NATO ve Vilniusu.

Ruská invaze na Ukrajinu trvá již 500 dní.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dne 29. 6. slavíme svátek svatých apoštolských knížat Petra a Pavla, vůdčích postav raného křesťanství.

Sv. Petr – skála církve,
sv. Pavel – učitel církve.

Ctěme křesťanské kořeny a hodnotový odkaz našeho civilizačního okruhu.

Níže podepsaný se osobně zúčastnil slavnostní bohoslužby konané v bazilice sv. Patra a Pavla na Vyšehradě v rámci Královské kolegiátní kapituly Vyšehrad.

Tento chrám i kapitula byly založeny prvním českým králem Vratislavem II. v letech 1070 – 1080 a celý vyšehradský komplex je národní kulturní památkou.

Doc. Pavel Bílek
prezident a generál ČAKO

Dne 28. 6. se na pražských náplavkách prezentovala česká armáda.

Její tradice je starší nežli náš samostatný stát (českoslovenští legionáři). Současná armáda prochází intenzivní modernizací a disponuje profesionálními vojáky.

Ve stáncích se představila i Univerzita obrany jakožto jediná česká vysoká vojenská škola.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Dnes si připomínáme 81. výročí vyhlazení osady Ležáky nacistickými okupanty.

V Památníku Ležáky se koná tradiční pietní vzpomínka na tento barbarský čin, který se již nesmí opakovat.

Nezapomeneme!

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

V chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze dne 18. 6. 1942 zemřelo během sedmihodinového boje s nacisty sedm našich vojáků vyslaných z Londýna na pomoc domácímu odboji.

Samotný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha provedli Jozef Gabčík a Jan Kubiš dne 27. 5. 1942 v Praze, načež nacističtí okupanti rozpoutali vůči civilnímu obyvatelstvu naší vlasti nevídaný teror.

Čest památce protifašistických odbojářů – našich hrdinů!

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO

Vážení,

dnes si připomínáme 81. výročí vypálení Lidic nacisty, kdy celkem zemřelo 340 lidických obyvatel. Čest jejich památce! Uchovejme tuto událost ve věčné paměti, ať se již nikdy nemůže opakovat!

Lidice jsou symbolem zrůdnosti nacistického teroru.

Doc. Pavel Bílek
Prezident a generál ČAKO